Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Soutěže a olympiády / Jak chebaři nakonec přece jenom jedou do Chebu

Jak chebaři nakonec přece jenom jedou do Chebu

„Ahoj Natko/Mončo/Filipe, postupujete!“

Telefonátem s těmito třemi spásnými slovy se oficiálně ukončil víc jak půl rok neustálého a postupně se zvyšujícího stresu.

„Celkově 9. ze 281 gymnázií ČR a SR!“

A e-mail s původně mnohem více vykřičníky nás přesvědčil, že všechna tvrdá práce se skutečně vyplatila.

O co jde? Jistě jste si během posledních několika měsíců stačili povšimnout tří unaveně, až vyčerpaně vyhlížejících studentů s velkými, tlustými a hodně, hodně těžkými a neskladnými deskami. Jednalo se o naše dějepisné trio – Moniku Hylákovou ze 2.A, Natálii Kudrnovou z 5.B a Filipa Kuklu ze 6.B, kteří se dobrovolně upsali k účasti na týmové Dějepisné soutěži studentů gymnázií z ČR a SR v Chebu (letošní téma – období 1949–1967).

Měsíce plné učení uplynuly jako voda a přišel 5. duben – den konání krajského kola. Ze všech zúčastněných mohla do mezinárodního kola postoupit jen první dvě družstva z každého kraje + dalších 18 podle celkového žebříčku umístění. Avšak kdo by chtěl spoléhat na druhou možnost, že? Hlavním cílem se stalo obsadit zlatou či stříbrnou pozici.

V šatech, sukni a košili jsme se tedy spolu s paní profesorkou Doležalovou, bez níž bychom byli jak v průběhu dlouhého studia, tak v rozkopaných Pardubicích úplně ztracení, vydali vstříc osudu na pořádající gymnázium. Na uvítací ceremoniál plynule navazovala soutěžní část. Se staženými žaludky a zatemněnými mozky jsme dostali zadání a mohli se pustit do hodinu trvající práce. Mezi plněním otázek jsme nakonec stíhali i vtipkovat, vládla tedy po všech předešlých nervových zhrouceních až překvapivě veselá atmosféra.

Po odevzdání se šli všichni soutěžící užírat nervozitou do vydýchané auly, zatímco my, studenti z Gymuo, jsme se sebrali a nadšeně se přidali k probíhající hře stolního tenisu. Místní žáci nakonec rezignovali a stůl i rakety nám přenechali.

Za dalších šedesát minut, kdy porota dokončila svou práci, jsme se chtě nechtě museli připojit k všeobjímající úzkosti. Zažili jste někdy vyhlašování od úplně posledního místa? Nic vám CNS nerozdrásá víc.

Družstvo z Gymnázia Ústí nad Orlicí skončilo… tamtadadá… třetí. Ano, třetí. O bod. O jeden jediný bod, navíc od starého dobrého rivala Gymnázia Dašická. Asi si umíte představit, jak zklamaní, ale hlavně naštvaní jsme odcházeli (stejně nám ta špatná nálada nevydržela pořádně ani na nádraží). Teď už šlo jen o jedno – postoupíme podle bodů, nebo ne?

A jak jsem vám prozradila úplně na začátku, do celostátního kola jedeme, a dokonce se skvělým pocitem z celkového umístění v první desítce. Avšak nesmíme usnout na vavřínech a do listopadu své vědomosti ještě jakýmsi záhadným způsobem rozšířit.

Držte nám palce!

Natália Kudrnová, 5.B

21.4.2017, 12:50, 3 obrázky


obrázek 2510 obrázek 2509 obrázek 2508