Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Nezapomenutelné zážitky z Prahy

Nezapomenutelné zážitky z Prahy

Bylo ráno 31. května. Vše naznačovalo, že máme před sebou krásný den. Na třídu 2. A čekaly dokonce dva nádherné a jistě i nezapomenutelné dny. To jsme však v tu chvíli ještě netušili. Už v brzkých ranních hodinách skupinka natěšených studentů na ústeckém nádraží nedočkavě vyhlížela poslední opozdilce.

Po důkladném přepočítání pedagogickým doprovodem, paní profesorkou Doležalovou a panem profesorem Růžičkou, jsme se doslova nahrnuli do vlaku, což ale s našimi objemnými zavazadly byl v úzkých uličkách trochu problém. U většiny z nás se pak skoro celá cesta odehrávala ve znamení dospávání příliš krátké noci.

Jakmile vlak se skřípěním zabrzdil na hlavním nádraží v Praze, byli už všichni zase čilí a plni očekávání. Nejprve jsme se vydali směrem k průmyslové škole, sídlící v Masné ulici, která nám měla poskytnout útočiště během pobytu v hlavním městě České republiky. Další naše kroky směřovaly na Pankrác, kde jsme nejdříve navštívili památník obětem nacistického a komunistického režimu a dále jsme měli možnost podívat se do skutečného vězení. Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že v obou částech prohlídky nám skutečně běhal mráz po zádech. Poté jsme ještě zjistili, jak vypadá vrchní soud a pak už nezbývalo nic jiného, než abychom zamířili prohlédnout si hřbitov a památky na Vyšehradě, s nimiž nás seznámili dva skvělí průvodci Milan a Matouš. Pohodlné sedačky v Národním divadle lákaly ke zdřímnutí, ale zajímavý výklad nám dovolil zapomenout na náročný den a také nás držela na nohou vidina slibovaného rozchodu, po němž jsme se v našem dočasném domově proměnili v elegantní mladé muže a mladé dámy a vyrazili zhlédnout skvělé herecké i pěvecké výkony hereček a herců Divadla Pod Palmovkou v představení o dvou slavných šansoniérkách Edith a Marlene. Po procházce noční Prahou na nás čekal už jen vytoužený spánek.

Hned po probuzení se naše skupinka vypravila do pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje, v jehož kryptě se v roce 1942 schovávali před nacisty českoslovenští parašutisté. Jednak atmosféra tohoto místa, jednak skvělé vyprávění paní průvodkyně na nás zapůsobilo tolik, že mnozí odtud odcházeli se slzami v očích. Dalším bodem programu byla Valdštejnská zahrada a Poslanecká sněmovna. Pak už zbývala jen Neviditelná výstava, místo, kde si každý na vlastní kůži zkusí, jak se asi cítí nevidomí. Musím říct, že to byl opravdu silný zážitek.

Přestože jsme se domů vrátili velmi unavení, k čemuž přispěla i zpáteční cesta na podlaze přeplněného vlaku, exkurze nás nabila nás novými zkušenostmi a silnými zážitky, na které budeme určitě ještě dlouho rádi vzpomínat.

Veronika Hoffmannová, 2.A

7.6.2017, 10:28