Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Zahraničí / Hello Australia!

Hello Australia!

Sen se stal skutečností – 20 studentů a 2 pedagogové (Maria Kuběnková a Lenka Janyšová) se vydalo na cestu k protinožcům od 14. do 29.2.2008. Už dvakrát jsme měli to potěšení Australany u nás přivítat a ubytovat. To, že se podařilo zorganizovat cestu k nim do Melbourne je jedním z divů tohoto gymnázia.

Tři zážitky z Austrálie

Cesta do Austrálie byl nejlepší školní výlet, jaký jsem mohla kdy zažít! Paní Kuběnková prohlásila: „It was a trip of my life“! Vše bylo perfektně naplánováno a nikde nenastal problém. Sešla se nás skvělá parta, což jsme ovšem poznali už během nacvičování naší show.

V průběhu pobytu v Austrálii si většina mých českých přátel psala deník. Abych nebyla ‚out‘, pořídila jsem si taky jeden. A teď vám z něho vyberu pár zážitků, na které budu vzpomínat celý život!

  1. Cesta. Byla ukrutně dlouhá, ale díky obsluze, dokonalé technice (televizi na předním sedadle) a mých spolusedících byla příjemná a rozhodně stála za to!
  2. Australská krajina. Ta si opravdu zasluhuje zvláštní komentář, protože je nádherná. Na docela malinkém kousku země tu najdete do výšin sahajicí mrakodrapy, zelená fotbalová hřiště, parky, písčité pláže a tu a tam nějakého toho klokana. :)
  3. Lidé. Ano, ti jsou velmi přátelští. No řekněte, zeptá se vás pan prodavač v českém obchodě, odkud jste a jak se máte? Já myslím, že ne.

Katka Štěrbová

Melbourne je krásné moderní město plné výškových budov a zajímavých architektonických staveb. Své největší kouzlo mi však odhalilo až v noci. Spousta světel odrážejících se v hladině řeky Yarry i večerní vzruch podbarvený zpěvem pouličních hudebníků mi navždy uvízly v paměti.

Nezapomenutelným zážitkem se pro mě stal večer strávený na australském fotbale, na hře plné akce, střetů a vzrušení. Na stadionu panovala úžasná atmosféra. Fanoušci kolem nás jásali, křičeli, nadávali i pískali… Ale co s tím? Hlavně že můj tým vyhrál… Přestože mám na tento čas opravdu nádherné vzpomínky, musím přiznat, že ani teď docela nechápu pravidla hry.

Za vzrušující vzpomínku vděčím návštěvě Philipp Island. Autobus nám zastavil na jednom z cípů ostrova. Mírně poprchávalo, fučel studený vichr, takže se mi ani nechtělo vystupovat. Nalákali mě na to, že uvidíme tuleně… Tuleni radši někam zalezli, ale stejně jsem nelitovala, že jsem se vzdala pohodlí v autobuse. S prvními pár kroky se mi za hrozivých zvuků rozbouřeného moře a za drásání nemilosrdného větru otevřel pohled na černé útesy. Vlny se s mohutným duněním rozbíjely o temná skaliska. Zamrazilo ve mě. Tohle místo mělo děsivou ale strhující atmosféru.

Jana Marková

Návšteva EDGE

V centru Melbourne se nachází nejvyšší budova v Austrálii, a právě na tomto mrakodrapu mají zajímavou atrakci. Poté, co absolvujete poměrně rychlou cestu výtahem nahoru (tuším 88 pater) a prohlédnete si celé Melbourne jako na dlani, lze se ještě nechat vyfotit v takové skleněné místnůstce. Člověk by si řekl no a co, jenže tato malá místnůstka s vámi vyjede tři metry z budovy a díky skleněné podlaze můžete sledovat čilý dopravní provoz několik stovek metrů pod sebou.

Jízda o život

Během víkendu s rodinou jsem navštívil zábavní park Funfields. Tady jsem si vyzkoušel atrakci známou i v Čechách. Nasednete si na takový malý vozík v jehož středu je páka,která při kolmé poloze k sedadlu brzdí. Vozík i s vámi je vytažen do kopce a pak už svištíte v plechové dráze po zajímavých serpentinách. V každé zatáčce je značka s nápisem Brake!. No a já jsem si ani za boha nemohl vzpomenout na to, co to znamená brake. Takže asi tři zatáčky před koncem jsem jel doslova o život, protože mě to i s vozíkem téměř vyhodilo z trati. Když jsem se pak dole podíval do slovníku, zjistil jsem, že brake znamená Brzdi! =)

České setkání

První volný víkend jsme trávili já a tři kamarádky na pláži. Počasí bylo fantastické, voda skvělá a mohli jsme si povídat o čemkoli, protože hledejte si v Austrálii česky mluvícího člověka… Jenže co se nestalo, cachtáme se vodě, dovádíme a najednou k nám přijde nějaký postarší pán, tak si říkám copak nám asi chce. A on: Dobrý den, slyšel jsem tady češtinu, tak jsem vás přišel pozdravit. Byl to jeden z emigrantů v roce 1968.

Tomáš Janota

10.3.2008, 10:12, 1 obrázek


obrázek 79