Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Adaptační kurz 1.A

Adaptační kurz 1.A

Středou 13. září 2017 nám, prvákům, začínal třídenní adaptační kurz. Po osmé hodině ranní se vyjíždělo autobusem od školy směr Panské Pole. Aby byla cesta zajímavější, losovali jsme si vedle koho budeme sedět. Následně bylo naším úkolem bez použití řeči, pouze za pomoci neverbální komunikace, zjistit o osobě na sedadle vedle nás nějaké informace. K vidění bylo leccos. Někteří používali prstovou abecedu, jiní skládali písmena z propisek, někdo zkoušel pantomimu. Nakonec ovšem všichni, ať už jakýmkoliv způsobem, došli k nějakému závěru.

O tom jsme se ostatně přesvědčili chvíli po vystoupení z autobusu, když jsme si poblíž pevnosti Hanička říkali výsledky a zahajovali naše velké seznamování. Zde také vzniklo první společné třídní foto. Naše výprava, kterou vedl pan profesor Kumpošt s paní profesorkou Peškovou a zakončoval pan profesor třídní Motyčka, se poté vydala lesní cestou do Říček v Orlických horách. Aby nám v chladném horském počasí, jež mnohé zaskočilo, nebyla taková zima, udělali naši pedagogové několik zastávek s nevšedními pohybovými aktivitami. Při cestě jsme si vylezli i na rozhlednu na Anenském vrchu…

Odpoledne jsme dorazili do Říček do chaty Karosa. Přišel čas na rozdělení do pokojů a ubytování, jak jinak než za pomoci losování! Více či méně spokojeni s našimi spolubydlícími jsme ve volném čase začali konverzovat na téma společných zálib, školy, prázdnin, očekávání, obav atd. Znovu proběhlo pár her. Váleli jsme se u toho po zemi, vydávali zvířecí zvuky, smáli se… zkrátka to byly takové ty (ne)typické aktivity na seznámení. Večeře (ostatně jako nic tady) nebyla úplně normální. Museli jsme se totiž ve dvojicích vzájemně krmit. A co je nejlepší na krmení? Špagety. Asi si to umíte živě představit… Před večerkou nás čekaly ještě krátké prezentace, díky nimž se všichni trochu více představili.

Další den ráno nebylo venku zrovna nejlépe. Ani to nám však nezabránilo, abychom prozkoumali okolí. Snídaně formou švédských stolů nás posilnila na cestu do Ski areálu, ke kostelu nebo třeba k „menhirům“. O týmových hrách se snad nemusím ani zmiňovat, ty už se staly samozřejmostí. Svíčková k obědu a polední klid předcházely další aktivitě – vymýšlení divadelního vystoupení k příležitosti oslav 17. listopadu. Náš pomalu se tmelící kolektiv se až překvapivě rychle shodnul, co bude nejlepší na pódiu předvést. Vše šlo hladce a poklidně, i rizoto se nám povedlo u večeře sníst se zavázanýma rukama, a tak se mohl večer zakončit několika písničkami v jídelně. Táborák jsme sice neměli, ale přesto byla atmosféra skvělá.

Poslední den jsme se probudili do deštivého rána. Chtě nechtě jsme ovšem museli sbalit, vzít si jídlo na cestu a vypravit se nazpátek domů. Silnice nás dovedla do Rokytnice v Orlických horách. Čas do odjezdu autobusu jsme strávili v Sýpce – Muzeu Orlických hor. Stálá expozice „Přírodou za řemesly Orlických hor“ i dočasná výstava „Život není jen černý nebo bílý“ přinesly nové poznatky i zábavu… Coby správná parta spolužáků a zároveň už i kamarádů jsme nastupovali do autobusu jedoucího do Ústí nad Orlicí. Adaptační kurz skončil. Zdárně jsme se navrátili do svých domovů. V hlavách jsme měli spoustu vzpomínek, zážitků a jeden citát našich pedagogů: „Zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je intenzivní…“

Veronika Marvanová

25.9.2017, 10:32, 4 obrázky


obrázek 2736 obrázek 2735 obrázek 2734 obrázek 2733