Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Nesmrtelný Ludvík Vaculík

Nesmrtelný Ludvík Vaculík

Slunný den, 4. říjen 2011. Malá scéna v Ústí nad Orlicí. Hlediště plné tamních gymnazistů, proč asi? Protože se jim naskytla jedinečná příležitost setkat se s jedním z nejvýznamnějších žijících českých spisovatelů Ludvíkem Vaculíkem. Tento ceněný fejetonista, prozaik a publicista se nezjevil v tomto městě zčistajasna, nýbrž v rámci akce Týden knihoven, která se snaží přilákat ke knihám a četbě další prozatímní „nezájemce“.

Nejistý krok o hůlce utišil bzučící úl třetích a čtvrtých ročníků. Různá témata debaty náhle spojilo společné tápání, zda začít tleskat. Jakmile však stařeček dospěl cíle, svého křesla, a ozvalo se sebejisté a hlasité „Dobrý den“, publikum uctivě odpovědělo. Spolu s pětaosmdesá­tiletým Ludvíkem na pódiu stanula i ředitelka Městské knihovny Ústí nad Orlicí paní Jana Kalousková a tři moderátoři z řad studentů – Martina Kodytková, Tereza Šedová a František Filip.

Hned po první otázce dal fejetonista jasně najevo, že vykopat jeho tuhý kořínek nebude žádná legrace. Velice stručně: sebejistý tón, jistá nepřístupnost a svérázný způsob vyjadřování. Zajímáte-li se o některé Vaculíkovo dílo a rádi byste chtěli autorovo objasnění, čekali byste na odpověď marně. Rychlé a elegantní odmítnutí této tematiky možná zapříčinilo, že většina tázacích vět se točila kolem historie České republiky a vztahu pamětníka k daným událostem. Měli jsme tak možnost „dotknout se“ hvězdného spisovatelského nebe, když bylo zataženo cenzurou, odhalit tajemství okolo Charty 77, ale i vyslechnout online-fejeton na dnešní politiku.

Zdá se vám, že se během hodinové besedy nikdo nezasmál? To jste na omylu. Každý dotaz dokázal spisovatel s velkým S buď možná nevědomky odlehčit, nebo záměrně nenápadně zakončit slovem „další“, jako by byly otázky seřazeny v čekárně u zubaře. Na závěr se však studentům nepodařilo odměnit samotného baviče a vyčarovat mu úsměv na rtech, jelikož spontánní pěvecké vystoupení nedosáhlo parametrů tak výborného zpěváka. Sám proto divákům ukázal, jak se zpívá, a poskytl i ochutnávku ze své písničkářské tvorby, ve které polepšuje „lidovky“.

Nicméně Ludvík Vaculík se bezesporu představil jako skvělý vypravěč. Chvílemi sice mohl působit, že by raději o samotě užíval stáří ve svém domě, ale jakmile se zakousl do chutného tématu, hltali především přísedící. Každý z nás už určitě měl tu příležitost poslechnout si historku z úst starších lidí a věřím, že budete souhlasit se slovy, že vzpomínání i v podobě dlouhého monologu má tak nostalgické kouzlo, že si získá naše srdce. Přesně s takovým dojmem jsem právě já, a doufám, že jsem nebyla jediná, odcházela ze sálu Malé scény.

Kristýna Šedová, 8.B

12.10.2011, 12:47, 1 obrázek


obrázek 331