Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Škola / Gymnázium a Japonský klub v Ústí nad Orlicí

Gymnázium a Japonský klub v Ústí nad Orlicí

I když se díky moderní technice pomyslné vzdálenosti mezi odlehlými kouty světa zkracují, Japonsko pro nás zůstává vzdálenou a exotickou zemí, kam se jen tak někdo z nás nepodívá. Přesto pro nás rozhodně nemusí být nezajímavé.

Již v prosinci 2012 se na Gymnáziu v Ústí nad Orlicí uskutečnila přednáška paní Mgr. Ivony Barešové PhD. Z Katedry asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Přednáška proběhla v rámci projektu „POPularizace vědecké výzkumné činnosti UPOL“ (www.popup.upol.cz).

Na přednášce s názvem „Japonci – mýty a skutečnost“ nás přednášející přesvědčila o tom, že některé rysy spojované tradičně s Japonci již dnes neplatí, alespoň ne pro většinu mladých lidí. Dozvěděli jsme se např., že běžný mladý Japonec již není velmi štíhlý (i v Japonsku se objevují problémy s obezitou mladých) či extrémně pracovitý (mnozí Japonci již nechtějí obětovat práci celý svůj život).

Přednáška některé ze studentů natolik zaujala, že projevili zájem na ni navázat dalším povídáním o Japonsku. Bohužel nebylo již v časových možnostech paní Barešové k nám znovu zavítat, doporučila nám však svoje studenty sdružené v Japonském klubu Olomouc.

Ve středu 27. února 2013 proto mezi nás zavítali Ivana, Timo a Micuko, studenti japanistiky z olomoucké univerzity, aby zde uskutečnili besedu na téma Japonština, Japonsko, Japonci. Jelikož Micuko pochází z Tokia, byl náš kontakt s Japonskem a Japonci zcela nefalšovaný.

Během besedy, které se zúčastnila necelá dvacítka studentů a učitelů našeho gymnázia a která nakonec trvala celé dvě hodiny, jsme se dozvěděli mnoho nového. Jestlipak třeba víte, že pokud byste si chtěli přečíst japonské noviny, museli byste se k tomu naučit 2 500 znaků japonského písma? Zdá se, že tvrzení o přetíženosti českých školáků ve srovnání s malými Japonci nezní příliš věrohodně.

V Japonsku se používá několik abeced. Užívají se zároveň a každá má svůj význam (zjednodušeně řečeno např. jedna z nich vyjadřuje gramatiku a další obsah sdělení).

Že je japonské písmo skutečně odvozeno z obrázků, ukazuje třeba zápis znaku „kůň“, v němž můžete koně skutečně rozpoznat. Nejtěžší na japonštině však není písmo, ale nutnost naučit se vyjadřovat v mluvě postavení mluvčího vzhledem k člověku, se kterým debatujete (např. s učitelem či se šéfem firmy budete mluvit zcela jinak než se svými kamarády).

Přesto lidí ovládajících Japonštinu u nás přibývá. Pokud ji vystudujete, nemáte již v žádném případě jisté místo u japonské firmy, jak platilo ještě před asi deseti lety. Kromě japonštiny dnes musíte být navíc vynikajícím odborníkem v nějakém oboru, abyste se mohl či mohla uplatnit na trhu práce v Japonsku. Také současné Japonsko se potýká s mnoha problémy, které známe od nás z Evropy, jako je stárnutí populace či rostoucí nezaměstnanost.

Pomalu se mění i postavení japonských žen, které se postupně emancipují a nechtějí zůstávat ve společnosti až za muži.

Přesto v Japonsku naleznete dodnes mnoho tradičního, od architektury (nejvíce zachovaná je ve městě Kjóto) až po odívání. Mimo odlehlý venkov však dnes Japonci nosí tradiční kimona již jenom při výjimečných příležitostech.

Jak takové kimono vypadá, jak se obléká a jak se po svlečení musí pečlivě skládat (nežehlí se), jsme mohli vidět přímo před sebou. Klárka Chudá z kvarty předvedla svůj zájem o Japonsko tím, že na přednášku přišla ve svém vlastním kimonu. Myslím, že řada studentů byla inspirována k nahlédnutí na webové stránky Japonského klubu Olomouc www.japonskyklub.cz.

Děkujeme, Ivano, Timo a Micuko!

Hynek Skořepa

28.2.2013, 14:44, 9 obrázků


obrázek 616 obrázek 615 obrázek 614 obrázek 613
obrázek 612 obrázek 611 obrázek 610 obrázek 609
obrázek 608