Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Beseda se spisovatelkou Janou Šrámkovou

Beseda se spisovatelkou Janou Šrámkovou

Dne 10. dubna 2013 besedovala se studenty čtvrtých ročníků mladá česká spisovatelka Jana Šrámková. Přečetla mnoho ukázek ze svého připravovaného románu, vypravovala o úžasné vysokomýtské babičce, o tom, že její den je docela obyčejný a že svá díla píše pomalu a pořád je předělává.

Připojuji necenzurovaný výpis reakcí na besedu. Názory mi sdělovali studenti semináře Svět umění. Zapisoval jsem zkráceně jejich ústní vyjádření. Vypisuji všechna získaná data, i když se opakují stejné postřehy

  • kniha se mi moc líbila, koupím si ji
  • Jana Šrámková mě zaujala, hned jak přišla, zamiloval jsem se, na nic si nehraje, má to v hlavě srovnaný; nejvíc mě zaujala teorie fikčních světů (má tetování „fikční svět“), ať se jí daří, rád ji zkontaktuju na Twitteru
  • čtení se mi moc líbilo, má hezký přednes, rozhodla jsem se, že si knihu koupím; taky mě zaujalo, že děj není důležitý, ten důraz na pocity
  • knížku už mám, Zázemí mě zaujalo, bylo vtipné, jak ji to asi všechno napadá?, snad čerpá ze seminářů?, a jinak je v pohodě, používá krásná přirovnání, ale je taky průkopnice, píše to, co ji baví, je svá
  • milá, sympatická, nikdy mě nenapadlo, že zajímavá kniha nemusí mít silný děj
  • líbilo se mi, že mluvila sama, že přitom ale do povídání zahrnula naše otázky; ne vynucené čekání, až se někdo z publika zeptá, nevím, jestli bych si to sama přečetla, ale hezky se to poslouchá
  • vytkla bych nespisovnou mluvu, řekla třeba „bejt“; ke spisovateli se to nehodí; uváděla i svoje osobní problémy – ale brala je jako přednost, uměla to o sobě říct; myslím, že ji zaskočil pan profesor Chvátil, když se jí ptal nebo když mluvil o svých zkušenostech; klidně bych šla na besedu znova – proti Vieweghovi jsme k ní měli mnohem blíž, taky hezky čte
  • v knihovně školy byla lepší atmosféra než jinde, tam se jí muselo lépe číst; je skromná, obyčejná, kdežto Viewegh je nasáklý marketingem, ona taková čistá; vzpomínala jsem na svou babičku, úžasné asociace, např. skvělé vypravování o prasklém ušním bubínku a jiné detaily; moje babička se taky kolíbala, taky jsem si všímala její povadlé, papírové kůže
  • na besedě nebylo nic nadiktováno dopředu; vlastně psala o tom, co sami známe
  • překvapilo mě, že z nové (dosud nevydané) knížky toho přečetla tolik; taky jsem si myslel, že začala psát dřív, já třeba na to psaní nemám vůbec trpělivost
  • ocenil jsem, že knihy nechrlí, že si dává záležet, že jí nejde o peníze, že je „netržní“
  • beseda se odvíjela v přátelském duchu, vystupovala na stejné úrovni jako my, zakomponovala naše dotazy; plánuju si knihu pořídit – Zázemí i Hrušku; vybavilo se mi mé dětství; je úžasné, když čte sám autor, takové intimní, přijde mi to jako umění
  • líbila se mi jako člověk, i když nejsem zamilovaný; krásně nám podala teorii fikčních světů – necpala nám ji; má ohromnou slovní zásobu, každé slovo, co řekla, mělo význam; dokázala hezky číst; když dočetla, svěřila se nám, ale nevnucovala nám to, přečtu si obě knihy
  • některé části mě dojaly – vzpomínky na babičku, konec babiččina domu

Jakub Brdíčko

29.4.2013, 11:26, 4 obrázky


obrázek 662 obrázek 661 obrázek 660 obrázek 659