Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Dvoudenní exkurze 6.B do Prahy

Dvoudenní exkurze 6.B do Prahy

Zábavná, dojemná, depresivní, zajímavá, obohacující a na místech, kde i rozum zůstával stát. Tak by se dala jednoduše popsat dvoudenní exkurze do Prahy třídy 6.B, která se uskutečnila ve dnech 1. – 2. října 2014.

Praha je městem stovek věží a tisíců historických památek. Je opravdu těžké sestavit program, který by zaujal partu třiceti ‚puberťáků’, jako jsme my, ale myslím, že se to paní profesorce Pražákové a panu profesoru Motyčkovi dokonale povedlo.

Přes prvotní zmatky v metru jsme nakonec úspěšně dorazili do vazební věznice Pankrác. Po úspěšném absolvování prohlídky, při níž jsme museli předložit naše občanské průkazy a prošli bezpečnostní kontrolou, jsme navštívili zdejší Památník. PhDr. Aleš Kýr nás seznámil s kompletní historií, která je plná paradoxů. Úzko nám bylo převážně ve chvílích, kdy přišla řeč na popravy a my spatřili gilotinu, popravčí místnost či mučicí nástroje.

Poté si nás převzala státní zástupkyně JUDr. Eva Prskavcová. Ukázala nám soudní síň a povyprávěla pár příběhů z mnohaleté praxe, které zažila na vlastní kůži.

Po obědě stráveném na Karlově náměstí jsme se byli podívat v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje, v jehož kryptě se v roce 1942 ukrývalo sedm českých a slovenských parašutistů po tom, co provedli atentát na zastupujícího říšského protektora, Reinharda Heydricha. Atmosféra toho místa na nás dopadla v celé své síle.

Unaveni z celodenního chození jsme se odebrali do hostelu Marabou, kde jsme se ubytovali, najedli, převlékli a vydali se autobusem do divadla na Fidlovačce, kde nás čekalo tříhodinové představení My Fair Lady. Bylo to zábavné, nenucené, a písničku „Kapička štěstí“ jsme si zpívali ještě ve vlaku na cestě domů.

Druhý den jsme se zaměřili na holocaust. Po krátké procházce po Praze jsme dorazili do Židovského města. Všechna legrace, kterou jsme si užívali zejména ve chvílích, kdy chlapecká část třídy vyfasovala na hlavy tzv. jarmulky, (židovské pokrývky hlavy, které mají ukrýt nečisté myšlenky před bohem) nás přešla ve vteřině, kdy jsme vešli do Pinkasovy synagogy. Ta je věnována památce obětí holocaustu z řad českých a moravských Židů. Všechny zdi tu pokrývají nápisy, které připomínají jejich jména, datum narození, smrti a město, odkud pocházeli. Funerální nápis, jenž obsahuje necelých 80 tisíc jmen, nás všechny naprosto odzbrojil a dlouho nám trvalo, než jsme se z té hrůzy otrkali. Expozice obrázků dětí zabitých v koncentračních táborech nám také moc nepomohla.

Aby toho nebylo málo, navštívili jsme i přilehlý židovský hřbitov. Viděli jsme náhrobky nejrůznějších tvarů a velikostí, určovali jsme pravděpodobná jména nebožtíků podle symbolů vytesaných v kameni. Víte, že například obraz růže znamená, že zde odpočívá žena, která se jmenovala Růžena?

Nakonec jsme navštívili Staronovou synagogu a dozvěděli se něco málo o židovské kultuře a o jejich náboženství.

Po obědě, který jsme si tentokrát dopřáli na Václavském náměstí, jsme se vydali na nádraží a odjeli vlakem domů.

Tato exkurze v nás zanechala spoustu dojmů, které jsme vstřebávali ještě dlouho potom. Připomněla nám, že Praha není jen městem Karlova mostu, univerzity, či Orloje, ale také městem, kde zahynulo spoustu lidí a které si s sebou už navždy ponese stopy smrti, které tu zanechali nacisté za druhé světové války.

Kristýna Klazarová, 6.B

6.10.2014, 12:56, 5 obrázků


obrázek 1319 obrázek 1318 obrázek 1317 obrázek 1316
obrázek 1315