Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Divadlo a sbor / Sbor Vox Coloris koncertoval v pražském Rudolfinu

Sbor Vox Coloris koncertoval v pražském Rudolfinu

Slavnostní koncert k výročí čtvrtstoletí od začátku sametové revoluce se uskutečnil v pondělí 17. listopadu 2014 v pražském Rudolfinu. Hlavními účastníky byla Česká studentská filharmonie a romský pěvecký sbor Čhavorenge. Mimo jiné se jej zúčastnil také smíšený pěvecký sbor Gymnázia v Ústí nad Orlicí – Vox Coloris.

Pro mladý studentský sbor s nedlouhou historií to znamenalo neuvěřitelnou nabídku, které nešlo odolat. Velké angažmá mělo svoji poměrně dlouhou historii, která začala jak jinak než velikou shodou náhod. „Pozvání jsme obdrželi na základě kontaktu s panem Petrem Kadlecem, který je vedoucím edukačních programů v České filharmonii. Letos na jaře organizoval projekt spojeného orchestru, kterého se účastnila Decapoda z místní ZUŠ," říká Lenka Barvínková, sbormistryně ústeckého sboru. „Když jsem ho prováděla po škole, všiml si náhodou plakátu Letního koncertu Vox Coloris a zeptal se mě, kdo ho vede. Odpověď ho docela překvapila. V té době sháněli gymnaziální sbory na projekt 17. listopadu, proto mě ihned oslovil s nabídkou spolupráce," dodává.

A protože sbor není z největších (má něco okolo dvaceti členů), bylo potřeba doplnit počet zpěváků, kteří se na proslulou pražskou scénu podívají. Přibylo tedy i doporučení žamberského sboru Corale, který se následně nadšeně zapojil. Dalšími celky, které se projektu zúčastnily, byly sbory Barbastella hodonínského gymnázia a Kühnův dětský sbor. Celou akci zorganizovala mimo již zmíněného Petra Kadlece i Ida Kelarová, romská zpěvačka a sbormistryně pěveckého celku Čhavorenge.

Očekávání spojené se zkouškami na tento projekt u členů sboru bylo veliké. Zkoušky v rámci ústeckého sboru ale měly být pouze dvě, zato však s účastí samotné Idy Kelarové. „Zkouška s Idou a jejími asistenty Desideriem Duždou a Otou Bundou byly úplně o něčem jiném," potvrzuje sbormistryně. Koncepce nácviku byla skutečně úplně jiná, než na jakou jsou zpěváci zvyklí. Namísto klasického způsobu práce od zkoušení jednotlivých hlasů s klavírem přes zpěv celého sboru až po odložení not se bylo třeba rychle naučit melodie pouze s textem, kterému zpěváci nerozuměli, jelikož byl psán romsky. Ota Bunda nadšeně předzpívával a jednotlivé hlasy po něm opakovaly, vše se pečlivě nahrávalo. Učení tak spočívalo v následném naposlouchává­ní písní.

Romská energie

Zkoušky také zbořily vše, co bylo studentům až dosud vštěpováno o sborovém zpěvu. „Nebyl tu prostor pro ušlechtilý hlavový tón, kterým se učí děti zpívat, tohle byla živočišná muzikalita a syrový hrudní zpěv. Pan ředitel Hoffmann tvrdil, že nás bylo slyšet otevřenými okny až na nádraží," prohlásila Lenka Barvínková.

V sobotu 15. listopadu nás už v Praze čekala zkouška všech sborů pohromadě, která vše posunula ještě o stupeň výše. Nejenže zpěváků najednou už nebylo dvacet, ale přes stovku, ale také temperament, obsažený v šesti romských písních, byl zosobněn celým romským sborem Čhavorenge. Po dopolední zkoušce všech sborů následovala i odpolední, ve Dvořákově síni Rudolfina, teď už i s Českou studentskou filharmonií pod taktovkou dirigenta Marko Ivanoviće. Kombinace zvuku symfonického orchestru a zpěvu romských písní v jazzových harmoniích byla pro všechny velmi netradiční. Ráno 17. listopadu se sbory opět vypravily na cestu, tentokrát na generálku. Bylo velmi zajímavé sledovat Idu Kelarovou, jak se její zpočátku poněkud kritické postoje vůči vystupování jednotlivců mění na velmi spokojený výraz ve tváři ke konci generálky.

Před koncertem zákonitě musela padnout tréma na většinu účinkujících, obzvláště pak těch, pro které toto měl být první velký koncert. To nám ale nezkazilo zážitek ani z první jeho poloviny. Téměř vyprodaný sál se se začátkem koncertu rozezněl majestátními tóny předehry k Beethovenovu Egmontovi či symfonické básně Taras Bulba, proložené i myšlenkami Václava Havla, který i ze záznamu promluvil o studentech jako o generaci, „která to tu vše vezme do vlastních rukou." Druhou polovinu pak orchestr zahájil skladbou „Z českých luhů a hájů„, částí symfonické básně Bedřicha Smetany „Má vlast“. A už byly na řadě studentské sbory.

Dlouhý a nadšený potlesk uvítal nástup zpěváků na jejich posty na varhanní empoře. Když konečně utichl, proměnil se orchestr pod sbory v jejich doprovod a zpěv začal dvěma smutnými melodiemi. S každou další písní však sbor zpíval stále veseleji a připojoval i rytmické kývání a potom i tleskání, k němuž se podstatná část diváků vždy připojila. Poslední z romských písní přišla za velkého jásotu uvést sama Ida Kelarová a při té příležitosti přizvala ke zpěvu i publikum. Netřeba dodávat, že to tak s radostí učinilo. Že má takováto hudba velkou sílu pak dosvědčil i opravdu dlouhý aplaus publika vstoje. „Pečlivě plánovaným dodatkem" pak nemohlo být nic jiného než Slavnostní akademická předehra J. Brahmse, vrcholící zpěvem studentské hymny Gaudeamus igitur. Zpívali nejen zpěváci, ale i diváci, zážitek tak prolomil jindy velmi pevnou hranici mezi jevištěm a hledištěm.

Zážitky

Tady jsou některé dojmy zpěváků ústeckého sboru. „Holky i kluci z Čhavorenge jsou velmi talentovaní a zároveň skromní a na nás velmi hodní. Rádi s námi komunikovali a učili nás nové věci. Zpívat s nimi byla prostě paráda. Nikdo si to neumí představit, dokud to nezažije, a já jsem ráda, že jsem u toho mohla být. Ráda bych si to zopakovala," říká Doubravka Jansová, členka sborů Corale i Vox Coloris. „Byl to velkolepý koncert, který se během chvilky změnil v ještě velkolepější oslavu, oslavu života a všeho kolem," dodává Láďa Kubišta, další ze zpěváků. „Když jsem poprvé na vlastní uši uslyšela zpívat Otu, začal mi po zádech jezdit mráz. Zkoušky u nás byly plné energie, a ta ještě mnohokrát vzrostla na jevišti. Dvakrát jsme zvedli na nohy celé Rudolfinum, to svědčí za vše," uzavírá Pavla Pelinková.

To vše a mnohem více se ale muselo nakonec obejít bez účasti osoby, která má největší zásluhu na tom, že se gymnazisté vůbec takovéto akce mohli zúčastnit – Lenky Barvínkové. „Nemusím asi říkat, jak mě mrzí, že jsem se nácviku ani provedení v Praze nemohla kvůli zdravotnímu stavu zúčastnit. Slyšela jsem přímý přenos z Českého rozhlasu D dur a energie z celého představení doslova sálala," komentuje sama svoji neúčast. „Děti mi teď ale píší o svých zážitcích a to je pro mě největší odměnou," prohlásila. S trochou štěstí to ale nebyl poslední projekt, kterého se Vox Coloris zúčastnil ve spolupráci s Idou Kelarovou a sborem Corale, podle slov sbormistryně se další spolupráce už rýsuje.

Jan Procházka

24.11.2014, 8:32, 12 obrázků


obrázek 1398 obrázek 1397 obrázek 1396 obrázek 1395
obrázek 1394 obrázek 1393 obrázek 1392 obrázek 1391
obrázek 1390 obrázek 1389 obrázek 1388 obrázek 1387