Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Sport / Lyžařský kurz 5.B

Lyžařský kurz 5.B

Psalo se datum 2.2. 2015. Bylo ráno. Byla i zima. Žáci 5.B místo svých standartních dvacetikilových batohů naplněných zábavným učivem táhli před majestátní Gymnázium Ústí nad Orlicí svá zavazadla, jejichž váha by činila problém i profesionálním vzpěračům. S úsměvy na lících jim přisluhovali jejich rodinní příslušníci. S každou naloženou krosnou nacpanou dost na uskutečnění výpravy na severní pól rostl jejich žal z toho, že týden neuvidí své hodné, milé, bezproblémové ratolesti. A tak jsme my, děti, odjely užívat sněhu a naše rodiny opačným směrem užívat klidu.

Už po cestě se začaly tvořit jednotlivé kmeny, které spolu budou po celý týden sdílet jednu místnost. Po doražení do cílové destinace, již tvořila věhlasná chata Karosa, každý z těchto kmenů vyslal své Alexandry Veliké s úkolem zabrat co možná nejútulnější území.

Počasí nám víc přát nemohlo a jak lyžování, tak i běžkování bylo opravdu super. A když byla zima, tak mohli kolemjdoucí či kolemjedoucí spatřit skupinku šílenců, co tancuje klasické tance na autobusové zastávce za účelem se zahřát.

Co ale musí takový dobrodruh jako já ocenit, je kuchyně. Vařili naprosto výborně, a tak jsem stále odevzdával prázdné talíře. Myslím, že chutnalo i ostatním spolužákům. Navíc kuchyň s námi skvěle spolupracovala, když jsme potřebovali přes noc zalít vodou naši pečlivě vytvořenou bobovou dráhu.

V třetí a hlavně i kritický den rada starších rozhodla udělat volné odpoledne, kdy si odpočineme od vyčerpávajícího ježdění a trošku vydechneme. Takže jsme vyrazili na pohár. Cesta probíhala naprosto klidně, všichni jsme vzorně strkali do sněhu všechny. Začaly se tvořit i elitní skupinky zabijáků. Žili jsme ve strachu. Nikdo nevěděl, kdo kdy zaútočí. Naštěstí jsme ale došli bez ztrát na životech. Alespoň na těch důležitých. Myslím, že ten den byla nejklidnější noc.

Tomu, komu se chtělo, se též během pobytu naskytla příležitost, deset minut se přehřát daleko za bod varu v zavřené budce, sauně, a pak polonazí zběsile pobíhat venku, nechat si úspěšně omrznout nohy či jiné partie, dostat pořádnou sněhovou nakládačku od závistivých, ale oblečených spolužáků, kteří si sice s sebou nevzali plavky, ale lopatu pro lepší házení sněhu někde znárodnili, udělat několik fotek, na nichž stejně byla vidět buď jenom tma, nebo jenom pára stoupající z našich svalnatých a pohledných těl, a poté se s brekem a klepáním zubů hnát zpátky dovnitř.

Předposlední den jsme nejdříve málem vypustili duši na běžecké trati. Nicméně jsme v sobě našli ještě zbytek energie na změření sil i časů v závodu na lyžích a snowboardu. Večer proběhlo dlouho očekávané vyhlášení a předání věcných cen.

Poslední den jsme všichni s údivem zjistili, že máme tašky víc nacpané než v den příjezdu. Naházeli jsme je spolu s ostatní bagáží do autobusu a s myšlenkami upřenými na písemky očekávané příští týden jsme se smutnými obličeji opustili Říčky v Orlických horách.

Ludvík Petr

10.2.2015, 13:52, 8 obrázků


obrázek 1517 obrázek 1516 obrázek 1515 obrázek 1514
obrázek 1513 obrázek 1512 obrázek 1511 obrázek 1510