Auf Wiedersehen, Berlin
Ve dnech 13. – 15. 9. 2023 jsme společně se čtyřiceti dalšími němčináři z našeho gymnázia objevovali krásy Berlína. Naše výprava začínala velmi nevesele – vstáváním ve čtyři hodiny ráno, abychom stihli sraz ve tři čtvrtě na pět před autobusem. Vždycky se vyplatí sednout si co nejvíc dopředu, protože pak máte po celou dobu jízdy luxusní výhled dozadu na své pospávající spolužáky, zabalené do dek a s tvářemi rozpláclými o sklo. K tomuto soustředěnému publiku se pokoušel promlouvat náš průvodce Honza, který hýřil energií za všech okolností.
Kolem poledne jsme se najednou vynořili před Braniborskou bránou. Měli jsme štěstí, zastihli jsme ji ještě nepoškozenou, aktivisté ji pomalovali teprve několik dnů po našem odjezdu. Po mírném podzimním deštíku, jenž nás zastihl v ulici Unter den Linden, většina z nás absolvovala vysokohorský výstup na ochoz chrámu Berliner Dom, každopádně všichni se úspěšně vrátili do základního tábora. Nacházeli jsme se na Muzejním ostrově, takže by byla trochu ostuda nenavštívit žádné muzeum. My jsme si vybrali Neues Museum. Nenechte se mýlit, nic nového tu nenajdete. Celé se točí kolem starověkého Egypta. Mohli jsme tedy pohlédnout do očí busty krásné Nefertiti, respektive jednoho, toho dokončeného.
Druhý den přišla na řadu budova Říšského sněmu. Obrovský výtah nás vyvezl na střechu, kde se každý snažil o pořízení krásných cestovatelských snímků. Míra úspěšnosti se různí. Pan Honza nás ten den vodil křížem krážem Berlínem, zastavili jsme se například u Checkpointu Charlie nebo na náměstí Postdammerplatz. Velmi nabitý program jsme příjemně zakončili v zahradách zámku Charlottenburg. Odtud jsem si odnesla spoustu fotek odhalených soch a labutí.
Ráno v devět jsme se ocitli na ulici Kurfürsterdamm, která proslula svými obchodními domy. A právě tam jsme se chystali zajít v čase vyhrazeném pro rozchod, jenže žádný z nich neotvírá před desátou. Nezbylo nám nic než jen toužebně nakukovat do výloh. Pak ale přišlo něco nadpozemského. Ano, vypravili jsme se na Televizní věž! Shlíželi jsme na celý Berlín z dechberoucí výšky 368 metrů. Naše exkurze se tím však rychle nachýlila ke konci. Ještě jsme se stihli zastavit u torza Berlínské zdi a zničehonic jsme seděli v autobuse směřujícím zpět domů.
Část z nás maturantů si už od začátku uvědomovala, že tohle bude jejich poslední zájezd, a těm, kteří se tím nezatěžovali, tato bolestná skutečnost začala docházet až po cestě zpátky. Proto místy panovala v autobuse trochu napjatá atmosféra. Myslím ale, že budeme na Berlín rádi vzpomínat klidně i jako na poslední výlet se školou.
Kateřina Krajová, 8.B
