Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Soutěže a olympiády / Pět dní v Olomouci aneb Jak jsem se zúčastnil ústředního kola dějepisné olympiády

Pět dní v Olomouci aneb Jak jsem se zúčastnil ústředního kola dějepisné olympiády

Patřím mezi třicet čtyři nešťastníků v republice, kteří uspěli v krajském kole dějepisné olympiády a postoupili do kola ústředního. Po mnoha a mnoha hodinách přípravy, učení a sepisování své práce na téma starých stezek, jež byla podmínkou k účasti, jsem spolu s paní Vosykovou nasedl do vlaku jedoucího do Olomouce, místa, kde jsem měl strávit následujících pět dnů. Když se všichni účastníci shromáždili v hotelu Flora, paní tajemnice olympiády nás poučila, že máme na všechny srazy chodit zavčasu, neboť doprovodné akce jsou objednány přesně na minutu. Její projev měl svůj účinek. Asi pět účastníků skutečně chodilo včas.

Následovalo slavnostní zahájení 48. ročníku dějepisné olympiády v kapli Božího těla. Po oficiálních projevech poroty nás jakási paní z olomouckého archivu seznámila s dějinami města. Následovala několikahodinová komentovaná prohlídka centra Olomouce, na níž jsme několikrát zabrousili do dějin celostátního významu. Věděli jste například, že ve zdejším arcibiskupském paláci nastoupil na trůn František Josef I.? Získané informace jsme doplnili do připraveného pracovního listu. Během prohlídky jsem se seznámil s Tomášem, který společně se mnou a Josefem zastupoval Pardubický kraj. Město jsme poznali také prostřednictvím jízdy historickou tramvají, kde jsem se dopustil osudové chyby a nechal jakousi dívku sednout na mé místo, načež jsem po hodinovém stání téměř necítil nohy. Večer nám dala porota pokyny k obhajobám našich písemných prací a losovali jsme si čísla určující pořadí soutěžících. Osudová třicítka sice nebyla obávanou jedničkou, nicméně předchozí konfrontace s dvaceti devíti skvělými výstupy mě značně zdemoralizovala.

Druhý den od devíti až do třetí hodiny odpolední jsme s malou obědovou přestávkou obhajovali své práce. Nejvíce mě zaujal nějaký student (už nevím odkud pocházel), který nakonec zazpíval píseň s tematikou svého referátu. Nervozita z nás opadla a odpočinuli jsme si v Pevnosti poznání, kde nás seznámili nejen s obléháním Olomouce Švédy a Prusy, historickým pozadím, technikou a strategickými plány jednotlivých armád, ale i s fyzikou, biologií, zeměpisem a astronomií. Fantastická mi připadala 3D projekce o vesmíru, jejímž dosaženým cílem je popularizace vědy.

Na třetí den organizátoři naplánovali celodenní výlet. Navštívili jsme zámek Kunín, legendární Ferdinandův tunel zbudovaný již ve čtyřicátých letech 19. století údajně na přání Ferdinanda V. nebo Kopřivnici proslavenou značkou Tatra a zdejším rodákem Emilem Zátopkem. Na posledním jmenovaném místě jsme se seznámili s historií automobilky, četnými modely aut a např. i s cestou Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky Tatrou 87. Večerní program se nekonal, protože i Národní institut pro další vzdělávání ví, že se mnozí potřebovali doučit na zítřejší test. Ten byl zaměřený na cestování v celém průběhu dějin.

Mráz na zádech nám vyvolalo oznámení poroty o přesunu testu o hodinu a půl dřív, čímž nás připravila o čas našeho nejintenzivnějšího učení. Test však dopadl celkem úspěšně, všichni dosáhli slušných výsledků. Odpoledne jsme navštívili asi tři muzea v centru města. Večer nám s velkým ohlasem přednášející na Filozofické fakultě Univerzity Palackého prezentoval cestování od doby barokní do 19. století. Za hodinu vyřkl jen asi tři letopočty, nevedl nás k našprtání se informací, nýbrž k zamyšlení se nad tématem a vyprovokovával nás k otázkám. Poté začala mezi soutěžícími panovat těžká pohoda a naším největším zájmem bylo hokejové utkání Česka s Německem.

Poslední den jsme absolvovali prohlídku arcibiskupského paláce a ve slavnostní dvoraně napjatě očekávali vyhlášení výsledků. Domů jsem odjel s hlavou plnou zážitků a také s příjemným pocitem, že už nemusím nic dělat.

Kryštof Marek, 3.B

2.6.2019, 11:11