Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Studium / Naše 1. školní medobraní

Naše 1. školní medobraní

Poslední den školního roku sklízí studenti plody svého dlouhodobého úsilí ve formě známek na svém závěrečném vysvědčení. Ne jinak tomu bylo i na našem ústavu. Pro některé ze žáků naší školy to však nebyla poslední tečka za uplynulým školním rokem, čekala na ně ještě jedna závěrečná sladká odměna. Na pátek 28. 6. 2019 měl totiž školní včelařský kroužek naplánované úplně první školní medobraní.

Až do poslední chvíle jsme si nebyli vůbec jistí, jak tato výjimečná událost dopadne. Chladný začátek jara držel naše včelky dlouhou dobu v úle a připravil pro nás velké množství nepříjemných překvapení. Zcela netradičně prokladené nejen plodiště, ale i první a posléze druhý medník. A pak už následovalo to, co se dalo čekat – velké množství matečníků a rojová nálada. Následně jsme byli informováni o tom, že nám pár rojů uletělo. Z těchto důvodů se tedy nedalo očekávat, že při našem prvním vytáčení získáme nějaké velké množství medu.

Nicméně, alespoň dva medníkové nástavky slibovaly, že pár skleniček tekutého zlata bude, tudíž jsme se s větší částí včelařského kroužku radostně vrhli do práce. Nejprve jsme si připravili naši improvizovanou školní medárnu – koupelnu u tělocvičny. Vybalili, omyli a smontovali pomůcky pro medobraní (odvíčkovací tác, medomet, stáčecí nádobu aj.), jež jsme nedávno pořídili díky městské dotaci. (Město Ústí nad Orlicí nás již od samého začátku existence kroužku vydatně podporuje.) Následně jsme vyrazili k našim dvěma školním včelstvům, z jejichž medníků jsme vybrali vhodné plásty. Ty jsme poté již opět v medárně odvíčkovali a v medometu vytočili. Vyvrcholením celé akce pak bylo stáčení zlatavé tekutiny do připravených skleniček.

V celkovém bilancování toho medu zas až tak málo nebylo. Střízlivý odhad vypadá na cca 10 kg. Každý z členů si tak mohl odnést jednu středně velkou sklenici medu. (Pro ty, kteří se této akce nemohli zúčastnit, bude čekat tato sladká odměna do vyzvednutí v září.)

Možná však ještě důležitější než zmiňovaná výslužka je to, že naši včelaříci poznali a sami si mohli vyzkoušet, jaké úkony je potřeba při medobraní zvládnout. A nejen naši včelaři začátečníci se něčemu novému přiučili. Jiný medomet, odlišný způsob vytáčení byl obohacující také pro jejich učitele. Ještě, že Viki doma vytáčí se svým tátou na obdobném medometu a ještě že kolem náhodou procházela včelařská legenda našeho ústavu, která nás hned ochotně poučila, jak na to a přidala i několik dobře míněných včelařských rad. (Díky, Mirku!) Prostě včelař se učí po celý svůj život.

Závěrem snad přání, aby i v dalších letech bylo komu a na čem ukazovat krásu tohoto úžasného řemesla.

Přítel Jarda Kumpošt

1.7.2019, 18:54, 10 obrázků


obrázek 3770 obrázek 3769 obrázek 3768 obrázek 3767
obrázek 3751 obrázek 3749 obrázek 3748 obrázek 3745
obrázek 3743 obrázek 3742