Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Návrat v čase aneb Retrohodiny na gymnáziu

Návrat v čase aneb Retrohodiny na gymnáziu

Můžete stokrát slyšet, že před rokem 1989 byla spousta věcí jinak, ale pokud jste v té době nežili, neumíte si to představit. A tak jsme to zkusili a zahráli si na rok 1984.

12. listopadu čekalo na studenty ve škole překvapení. Na schodech na ně nehleděl T. G. Masaryk se svým nablýskaným ukazováčkem, ale rudě svítila nástěnka s hesly „Ať žije dělnická třída“ nebo „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Z tabulí všech tříd se dívala černobílá zasmušilá tvář prezidenta Husáka a vedle něj svítilo datum  – 12. listopadu 1984.

Vyučování probíhalo přesně podle rozvrhu, přesto úplně jinak.

Studenti seděli vzorně v lavicích, samozřejmě nejen bez mobilu, ale také bez jindy nepostradatelných hrnků, kelímků a lahví minerálek. Učitelé byli mnohem formálnější, než obvykle, ať už se to týká oblečení nebo vystupování. Diskuse se nepřipouštěla, stejně tak práce ve skupinách. Formálnost byla vyžadována i po studentech. Pokud chtěli něco říct, museli se přihlásit, počkat na vyvolání, vzorně postavit a použít oslovení soudružko-soudruhu. To se ukázalo zvláště u nejmladších jako takřka nezvladatelné, takže vznikla zajímavá kombinace – soudružko-paní-učitelko. Tato formálnost ale vedla k překvapivému jevu – kázeň ve třídách byla větší než obvykle…

Po zápisu do klasické, tj. papírové třídní knihy, která už je také minulostí, začala výuka. V hodině ZSV byli studenti seznámeni s charakteristikou socialistického člověka a jeho morálními vlastnostmi, ale také s významem knihy o přestavbě v Sovětském svazu. Hodiny cizích jazyků se obešly bez poslechových cvičení, barevných učebnic a praktického jazyka. Místo něj si studenti četli o budování JZD v Československu a pomoci sovětských družstevníků, pilovali slovní zásobu – aktivista – kolchozník – drůbežárna – strojní a traktorová stanice. Prohlédli si starší učebnice, aby zjistili, jak se výuka cizích jazyků změnila a posunula od biflování mluvnických pravidel s desítkami výjimek k praktickému použití jazyka a současné slovní zásobě.

Nedílnou součástí hodin literatury jsou samozřejmě rozbory knih, tentokrát to byl rozbor á la 1984. Takže se studenti dozvěděli, že „…V období, kdy je znovu zřejmé, že ne prázdná slova, ale jedině činy mohou být platné při budování socialistické společnosti, odchází Meluzin pracovat na venkov….Je šťasten, zaslouží-li si svou prací stát se členem kolektivu čestných a citově hlubokých lidí.“ Kdo by si takový příběh nechtěl přečíst…

I když rozdíly ve výuce před listopadem 1989 a v současnosti ve společenskovědních předmětech byly výraznější, stranou nezůstaly ani předměty přírodovědné. Hodiny matematiky se jen hemžily příklady o narubaném uhlí, rekordech při budování socialismu, o vojenských kolonách jedoucích z bodu A do bodu B nebo o sběru starého železa a léčivých bylin. Zapomenuty byly interaktivní tabule a moderní pomůcky, údiv vyvolal například „starožitný“ stojan na zkumavky nebo mapa, kde zářilo množství růžové barvy označující území bývalého Sovětského svazu. A co teprve informatika – žádné Windows, ale textový editor T 602 a program Karel!

Není třeba připomínat, že v roce 1984 ve škole nebyla kopírka, cvičení a příklady učitelé napsali na mechanických psacích strojích. Ke slovu tak přišly i tzv. kopíráky a tenoučké průklepové papíry. V sešitech nesměly chybět okraje. Místo obrázků z dataprojektorů třídou putovaly ohmatané pohlednice a příručky, například ta, která seznamovala s úspěchy pětiletek.

Výuku přerušil oběžník, ve kterém ředitelství školy informovalo o lampionovém průvodu u příležitosti VŘSR. Učitelé neopomněli dodat, že účast je povinná a zejména pro studenty nejvyšších ročníků důležitá, protože se blíží doba komplexního hodnocení, které rozhoduje o jejich šancích na přijetí na vysokou školu. Problémem se stalo místo srazu – Gottwaldova ulice. Ano, je to dnešní ulice T. G. Masaryka, na které stojí i naše gymnázium.

Velké překvapení přinesla přestávka. Místo obvyklého sezení v lavicích s pohledem upřeným do mobilu, museli všichni studenti odejít na chodbu a celých deset minut se procházet za přísného dozoru několika učitelů.

Nezůstalo však jen u hry na rok 1984. Část hodiny jsme věnovali vyprávění o předlistopadové době, vzpomínkám a srovnávání. Odpovídali jsme na mnoho otázek studentů. Diskuse se pak přenesla i do dalších, už „normálních“ hodin, jídelny, kabinetů a sborovny. Studenti se divili a někdy nechápali, většina učitelů vzpomínala na zážitky a zkušenosti více i méně veselé. A mnohdy pokračovaly diskuse, otázky a vyprávění i doma. Samozřejmě všechno nebylo špatně, obzvláště na ústeckém gymnáziu se díky statečnému vedení a sehranému kolektivu učitelů podařilo udržet výjimečně svobodnou atmosféru. Uvědomili jsme si, že vše bylo v lidech a na mnohé učitele vzpomínáme s vděkem, láskou a úsměvem.

Můžete stokrát slyšet, že před rokem 1989 byla spousta věcí jinak, ale pokud jste v té době nežili, neumíte si to představit. A tak jsme to zkusili a zahráli si na rok 1984.

A byli jsme rádi, že se píše rok 2019 a že Listopad 1989 byl.

Lenka Pražáková

27.11.2019, 12:45, 13 obrázků


obrázek 3901 obrázek 3900 obrázek 3899 obrázek 3898
obrázek 3897 obrázek 3896 obrázek 3895 obrázek 3894
obrázek 3893 obrázek 3892 obrázek 3891 obrázek 3890
obrázek 3889