Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Vodák 2020 aneb Proč bychom se netopili?

Vodák 2020 aneb Proč bychom se netopili?

Už jste někdy slyšeli o užitých čtyřech dnech na Vltavě, kterých se pravidelně účastní předposlední ročníky našeho gymnázia a vracejí se vysmátí, dobrovolně vykoupaní a nadšení tento kurz kdykoli podstoupit znovu? No, tak to přesně nebyl náš případ. Když nám přišla nabídka na náhradní vodácký kurz za zrušený červnový, ani na chvíli jsme neváhaly a hned jsme se hlásily. To jsme ještě netušily, jak moc nezapomenutelné tyto dva dny na vodě budou.

Ve středu ráno se za „příjemných” 13 °C vydáváme vstříc Orlici a už po cestě do Letohradu nám při pomyšlení na celodenní pobyt venku drkotají zuby. Během boje o nejlepší vesty a největší barely se ještě všichni smějeme a jsme plní optimismu. Sranda přestává v momentě, kdy nasedáme do kánoí vstříc vzduté řece a zjišťujeme, že to nebude taková legrace, jak jsme si mysleli. Všude jsou popadané větve a proud si s námi dělá, co se mu zamane. A proto na první cvaknutí nemusíme dlouho čekat. Po dvou hodinách, během kterých jsme ujely přibližně 500 metrů a ze břehu můžeme krásně vidět na místo, odkud jsme odjížděli, začíná část z nás ztrácet dobrou náladu. Přichází další cvaknutí, při kterých nám málem odplouvá nejenom barel s věcmi, ale i někteří spolužáci. Když konečně dojíždíme po deseti hodinách, tedy o čtyři hodiny později, než bylo v plánu, do Loděnice, jsme pevně přesvědčené, že do kánoe už nikdy nesedneme. Před usnutím máme pocit, jako bychom neustále padaly do vody.

Nevzdáváme to, a i když se nám vážně nechce, pokračujeme dál. Pár lidí odmítá znovu riskovat život na Orlici a raději odjíždí, a proto musíme trochu pozměnit posádky. Z Lucky se rázem stává háček a není tedy, dle svého přesvědčení, zodpovědná za případný pád do vody. No, co vám budeme namlouvat, cvakly jsme se i dnes. Učitelé nás uklidňují, že tato část trasy je velmi lehká. Musíme přiznat, že oproti středě bylo minimálně o 99 procent méně cvaknutých, ale úplně zadarmo to rozhodně nebylo. Když konečně dojíždíme do Brandýsa, jsme všichni rádi, že stojíme pevně nohama na zemi.

Jak se na našem ústavu často říká: „Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní.” Ještě, že jsme na té vodě za celé dva dny nikoho nepotkaly. Tolik sprostých slov totiž asi nikdo nikdy neslyšel, ale teď se tomu už jen smějeme. Moc děkujeme učitelům, kteří s námi celý kurz absolvovali, protože pro ně to muselo být ještě náročnější, než pro nás. Odnášíme si naprosto jedinečný zážitek, jsme pyšné, že jsme se neutopily a myslíme, že na tyto dva dny nikdo nikdy nezapomene.

Eliška Provazníková a Lucie Brožková, 8.B

9.9.2020, 10:19, 29 obrázků


obrázek 4340 obrázek 4338 obrázek 4337 obrázek 4336
obrázek 4335 obrázek 4334 obrázek 4333 obrázek 4332
obrázek 4331 obrázek 4330 obrázek 4329 obrázek 4328
obrázek 4327 obrázek 4326 obrázek 4325 obrázek 4324
obrázek 4323 obrázek 4322 obrázek 4321 obrázek 4320
obrázek 4319 obrázek 4318 obrázek 4317 obrázek 4316
obrázek 4315 obrázek 4314 obrázek 4313 obrázek 4312
obrázek 4311