Exkurze 2.A do Prahy 2011

Exkurze 2.A do Prahy 2011

Bylo 26. května 2011 7:00 a ve všech hlavách studentů 2.A zběsile pobíhala jen jediná myšlenka – dvoudenní exkurze do Prahy. Co může být lepšího než se na dva dny ulít ze školy?

I přes veškeré ujišťování, že tentokrát se opravdu budeme chovat jako lidé a jako inteligentní studenti a reprezentanti gymnázia, hlouček za neustálého smíchu a povykování naskákal do vlaku a mohlo se vyrazit. O pár kilometrů dál přibyla ještě skupinka „Choceňáků“ a byli jsme kompletní.

První komplikace vyvstala záhy – vlak postupně nabíral zpoždění. Naštěstí jsme se zdrželi jen 15 minut, a tak jsme okolo 9:30 mohli započít boj s úschovnými skříňkami na Hlavním nádraží v Praze. Jako správná „elita národa“ jsme po ránu zapojili hlavičky a přišli na skvělý nápad jak ušetřit. Skříňky byli dost velké i na 6 batohů. Vskutku, uznávám, přijít na takovou věc zase nebylo až tak obtížné, ale my měli radost. Vše bylo připraveno na náš první den nabitý všemi možnými dějepisnými zajímavostmi a daty.

Zelenou trasou metra jsme dojeli až na stanici Hradčanská. Venku nás čekalo další nemilé překvapení. Déšt. „Nic co by nespravilo pár deštníků“, řekli jsme si a za chvíli už byla ponurá ulice zaplavená různými barvami. Skrz druhé nádvoří jsme zamířili před Pražský hrad. Majestátně se tam tyčil nad námi a ukazoval, že on tu je pánem, který mnohé pamatuje. Postupně jsme si prošli všechna nádvoří a zamířili jsme do katedrály svatého Víta. Zvenku byla překrásná. Vitráže, malby a kaple uvnitř člověku doslova vyrážely dech. Dalším dnešním zklamáním bylo, že část prohlídky v katedrále byla uzavřena. Dostali jsme tedy za domácí úkol dojet si sem někdy jindy a hrobku si prohlédnout sami.

Další v pořadí byl Vladislavský sál a prostory okolo. Vypadal úplně jinak než v televizi. Byl větší. Nejspíš to bylo tím, že byl vyklizený. V místnosti poblíž jsme si připomněli třetí defenestraci a prohlédli si okno, ze kterého byli úředníci shozeni. Poté nás čekala výstava, která ukazovala růst a vývoj Pražského hradu v čase. V jednotlivých obdobích se představovaly nejenom listiny a různé šperky, ale i oblečení, příbory, nádobí a zejména krásné modely Pražského hradu odpovídající dané době. Každý šel svým vlastním tempem. Venku jsme si pak dali oběd a pro několik šťastlivců tato pauza znamenala i možnost konečně si odskočit.

Počasí už nám naštěstí přálo, a tak, i když zatím nesvítilo sluníčko, alespoň nepršelo. Zastavili jsme před bazilikou svatého Jiří s nádherným barokním průčelím vyvedeným v červené barvě. Po dalším zajímavém výkladu jsme se šli podívat i dovnitř. Mohutná kamenná budova na nás udělala opravdu dojem. Neomítnuté stěny tu odevzdaně stály jako němí diváci a sledovaly další vývoj historie. Pro někoho to tam uvnitř nemusí budit příjemné pocity, ale my byli vděční, že jsme se šli podívat do dalšího kostela, jelikož kostel znamená lavice a na lavicích se může sedět. Už bylo dlouho po poledni a my už dávno cítili v nohách tvrdou, všudepřítomnou, kamennou dlažbu a neustálé popocházení a zastavování.

Pokračovali jsme dál ke Zlaté uličce. Naše smůla se ukázala znovu, když jsme zastavili před cedulí s nápisem „rekonstrukce – Zlatá ulička uzavřena“. Nic naplat, pokračovali jsme se tedy dál. Starými zámeckými schody jsme sešli dolů a vydali se ke Karlovu mostu. Prudká přeháňka nás zastihla právě tak, že jsme se mohli schovat pod mostem. Během několika minut se nemalý prostor zaplnil mnoha dalšími turisty. Udělali jsme si tedy přestávku s tím, že vyrazíme až se déšť alespoň trochu přežene. Do 15 minut přestalo pršet úplně. Vyšli jsme nahoru na Karlův most, přešli po něm na druhou stranu. Někteří nezapomněli osahat všechny „šťastné“ sochy cestou, takže pokud na tom je něco pravdy, 2.A se minimálně do konce působení na gymnáziu vyhne smůla několikasetkilometrovým obloukem.

Odtud jsme došli až na Václavské náměstí, kde mnoho z nás uvítalo dlouhý rozchod a následný přesun na hotel. Kvůli naprosté vyčerpanosti (a nebo lenosti?) jsme odhlasovali volný večer.

Druhý den se vstávalo brzy ráno. V 7:00 byla snídaně. Švédský stůl skýtal velký výběr. Po snídani jsme opět rychle vyrazili na metro. Čekala na nás prohlídka několika židovských synagog, hřbitova a kostela sv. Cyrila a Metoděje, jenž sehrál velkou roli při atentátu na říšského protektora Heydricha.

Synagogy byly sice zajímavé, ale na můj vkus by jich mohlo být trochu méně. Negativní dojem také utvářely obrovské skupiny turistů všech možných národností tísnící se okolo vchodů i východů. Zhruba v poledne jsme dorazili i na starý hřbitov. Travnatý palouk obehnaný zdí a domy na nás udělal dojem. Sluníčko ale nepřetržitě hřálo a my brzy začali podléhat únavě. Není proto divu, že všichni uvítali pauzu na svačinu na Staroměstském náměstí.

Odpoledne se neslo v duchu druhé světové války. Dojeli jsme na stanici metra jménem Karlovo náměstí. Kostel sv. Cyrila a Metoděje se nalézal nedaleko. Nejprve jsme shlédli video o atentátu na Heydricha a poté nás paní průvodkyně vzala do krypty, kde se nějaký čas skrývali atentátníci a jejich komplicové. Tmavá vlhká kobka, v té době samozřejmě bez elektrického osvětlení, v nás vyvolávala stísněné pocity.

Od kostela jsme pěšky došli na Václavské náměstí, kde byl poslední kratičký rozchod. Každý se pak sám dopravil na nádraží. Nikdo se neopozdil, a tak nám nezbylo než chvíli čekat ještě na perónu. Cestou zpět někteří pospávali, jiní si povídali. Všude však vládlo všeobecné veselí a dobrá nálada umocněná nedávnými zážitky.

Pro mě osobně byla exkurze velmi poučná a hlavně zajímavá. Zřejmě také proto, že dějepis patří k mým oblíbenějším předmětům. Za pravdu mi určitě dají mnozí, když řeknu, že skvělé výklady paní profesorky Pražákové přicházely vždy ve správnou dobu a nikdy nenudily, ba právě naopak. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat jménem celé třídy 2.A paní profesorce Pražákové a samozřejmě i panu profesorovi Kumpoštovi za skvělý výlet a za důvěru, kterou v nás vložili. Doufám, že v budoucnu dostanou i ostatní třídy možnost takovéto akce.

Zuzana Tykvová, 2.A

7.6.2011, 23:02, 1 obrázek