Vodácký kurz 6.B

Vodácký kurz 6.B

Na vodě – a za vodou (22. – 25. 6. 2011)

Předpověď na předposlední červnový týden nebyla příliš příznivá. Na vodácký kurz jsme odjížděli se značnými obavami. Nenechali jsme se zmást ani horkým středečním sluncem a prozíravě jsme se z něj neradovali předčasně.

Těsně před odjezdem v půl druhé jsme se, ohnutí pod krosnami, schovávali před přívalovým deštěm. Ovšem Dan Procházka (dále zvaný Danda), jenž dorazil jako správný vodák se slaměným sombrerem na hlavě, dřevěným pádlem v ruce a úsměvem od ucha k uchu, všechny svým veselým příchodem mezi skružemi a kalužemi přesvědčil, že se počasím nenecháme odradit!

Autobusem (kde na nás dohlížel pan profesor vodácký instruktor Miroslav Kašše) jsme dojeli až do kempu v Českém Krumlově (kde jsme se shledali s panem profesorem vedoucím kurzu Jaroslavem Kumpoštem a s panem profesorem zdravotní sestrou Petrem Faltou, kteří tu na nás čekali od dopoledního konce kurzu třídy 2. A). Bleskově jsme postavili stany – a začalo pršet!

My jsme si však chytře počkali na chvilku bez deště a nasedli jsme po dvojicích do zelených plastových kánoí, abychom si na vlnách Vltavy vyzkoušeli, jak se s tím pádlem vlastně zachází, jak se háčkuje a kormidluje, jak se zatáčí doprava a doleva, jak se kontruje a vrací proti proudu (a naneštěstí i jak se padá do vody – ještěže máme vesty!).

Kluci se koupou v řece. Danda při tom okamžitě láme své dřevěné pádlo.

Ráno příštího dne se vydáváme do města. Prohlížíme si centrum, pozdravíme medvědy v hradním příkopě, absolvujeme prohlídku českokrumlovského zámku, ale hlavně pečlivě teoreticky prostudujeme všechny propusti (zvané šlajsny), abychom věděli, jak na ně. Čeká nás sedmnáctikilometrový úsek (nejdelší z celého kurzu a obsahující 4 plnohodnotné šlajsny) a my se svlékáme do plavek a mažeme se opalovacím krémem. Avšak slunce nás klame! Po několika minutách jízdy zachází za mraky a nechává na nás dopadat déšť. Všechny jezy zvládáme, udělalo se jen pár dvojic. Prší až do večera, a tak si užíváme vodu nahoře i vespod. Protože jsme mokří a zmrzlí, dáváme si na jednom příhodném místě pauzu na čaj. Vytahujeme pláštěnky. Danda vytahuje potápěčský neopren.

V další etapě cesty jsme již i morálně vyčerpáni neustávající neochotou počasí se vylepšit. Kluci zpívají jeden šlágr za druhým, aby nás povzbudili. V buditelském záchvatu vážou dvě lodě k sobě a vytvářejí katamarán. Dále zpívají. Najíždějí na mělčinu. Zpívají Generál Laudon jede skrz vesnici. Pochodují řekou. Ve Zlaté Koruně jsme již stavěli stany za deště. Ale i tak vládla pohoda, vařili jsme si polévky, hráli jsme karty a kluci si pak hazardně kopali s míčem těsně u břehu Vltavy. Dobře to dopadlo.

V pátek ráno opět vykouklo slunce a my šli na prohlídku cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně. Alarm, který během ní houkal občas jako pominutý, jsme později slyšeli až v kempu, asi proto, že klášter stojí jenom přes řeku.

V poledne fasujeme každý svůj vlastní barel a dostáváme za úkol nacpat si do něj všechno potřebné na noc a půl dne, protože je v plánu strávit poslední, páteční přespání v tábořišti Dívčí Kámen, který leží v CHKO – tudíž tam nelze poslat veškerou bagáž autem, jako jsme to udělali cestou do Zlaté Koruny. Sbalit jsme se zvládli, a tak můžeme vyrazit na údajně nejkrásnější úsek řeky, plný malých peřejí a mnoha okolních přírodních krás.

Odráželi jsme od břehu. Danda neudělal nic zvláštního. Zato Katce s Bárou ujela loď. (Ale jenom kousek, pak ji kluci zachytili a děvčata se skoro suchou nohou dostala na palubu.)

Počasí nám přálo, slunce svítilo, jedinou drobounkou přeháňku jsme přečkali v „hospodě“ U Maringotky, kde jsme si pochutnali na vynikajících pšeničných plackách. Tábořiště Dívčí Kámen je louka, suchý záchod, voda a stánek s občerstvením. Hrajeme hry, koupeme se v řece, podnikáme výpravu na zříceninu hradu, sbíráme dřevo na večerní táborák.

Proběhne rituální pasování nových vodáků – polití vltavskou vodou, plácnutí pádlem a předání diplomu. Usedáme k ohni. Pan profesor Kumpošt třímá v ruce kytaru. Ladí. Obřadně hrábne do strun. Začíná skromně písničkami z večerníčků, které hrává svému synkovi. Prý umí tři.

Ano, tři. Pche. Seděli jsme tam od osmi do půl jedenácté! Jedině Danda se neúčastnil. Neudělalo se mu dobře. Asi dostal z těch vln mořskou nemoc.

V sobotu ráno zjišťujeme, že se citelně ochladilo. A slunce nikde. Čeká nás posledních 10 km. Zdoláváme je bez úhony a vysedáme v Boršově. Odevzdáváme vodácký materiál, přebíráme zpět naše krosny a nastupujeme do autobusu. V poledne jsme již na cestě a po čtvrté odpolední dorážíme do Ústí.

Ještě předtím vykládáme pana profesora Kumpošta doma, v České Třebové. Mává nám bílým kapesníkem. Co na tom, že posmrkaným – je to dojemné loučení. Ahóóój! Byl to prima kurz. Teď tedy konečně jistě víme, že „S Jardou Kumpoštem se Vltava jet dá, dá, dá!!!“

P. S. Teďka všechno už se dá…

Jarmila Janáková, 6. B

30.6.2011, 23:50, 7 obrázků