Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Na vlastní oči

Na vlastní oči

V pátek 18. listopadu 2011 se konal maturitní ples tříd 4.A a 8.B Gymnázia Ústí nad Orlicí. A být jeho moderátorem opravdu nebylo lehké.

Již na dopolední zkoušku jsme s mým kamarádem Petrem (spolumoderátorem) přišli pozdě. A dřív než jsme stihli říct do mikrofonu jediné slovo, tak nás paní třídní profesorka 8.B požádala, zda bychom nemohli celý náš výstup přepracovat a stylizovat do plavby lodí.

11:35 Nemáme vůbec nic. Na pódiu jsme si vyzkoušeli všech šedesát básniček na naše maturanty. A s lehkým rozčarováním jsme zamířili zhlédnout každoroční finále volejbalového turnaje mezi studenty a profesory. Já jako pouhý divák a Petr jako opora týmu.

12:30 Plná tělocvična byla svědkem nevyrovnaného výkonu týmu studentů, který vršil chybu za chybou a tím si vlastně sám prohrál celý zápas.

14:00 Po sportovní vložce jsme se vrátili zpět do role uvaděčů dnešního večera a zasedli znovu k rýsovacímu prknu, abychom vytvořili nový a zcela unikátní text, který neměl ohromit jen paní profesorku Doležalovou, ale i celý sál plný pyšných rodičů.

16:30 Když jsme dokončili naši práci, vyrazili jsme směr Kulturní dům Ústí nad Orlicí.

18:30 Text schválen, jdeme na to. Svérázný „frontman“ kapely uvádí moderátory a my nastupujeme na pódium, vlastně na lodní můstek. Dlaně se potí, mokré skvrny v podpaží rostou a slova nejdou přes jazyk. Ani jeden z nás nikdy nemluvil před takovým davem. Jako věčnost zdá se každá vteřina tady nahoře. Naštěstí po první větě tréma mizí a čas se dává do pohybu. První předtančení 4.A probíhající v absolutní tmě nám dá možnost podpořit jeden druhého. Zatím to jde dobře. Po dalším vystoupení a čtení básniček 8.B si dáváme i trochu šampaňského s maturanty, protože víme, že půlka je již za námi.

20:00 Uvádíme prezentaci fotek obou tříd a jdeme se „schovat“ za oponu. U konce prezentace ovšem přichází první menší problém: Zvukař, který má vypnout hudbu, odešel na záchod. A tak tam stojíme, hudba hraje a nervozita opět stoupá. Najednou přijde zvrat. Hudba přestává hrát, ale když chci říct první slovo, někdo mi sahá do kapsy, trhnu sebou a úplně zapomenu mluvit. Petr naštěstí zachraňuje situaci. Ten, kdo na mne sahal, byl pouze kapelník, snažící se mi podstrčit vizitku.

20:30 Po předtančení 8.B přichází nástup 4.A a s ním další a daleko větší krize. Třída je uvedena, ale nic se neděje, někdo na mě mává, ať mluvíme dál. Vytahujeme tedy záložní plán, což je prvních deset cen tomboly. Po vyřčení třetí ceny jsou již maturanti připraveni, a tak hlásím: „Tak to by stačilo a jedeme dál.“ Studenti 4.A tančí, jsou šerpováni, my jim čteme básničky a naše služba končí.

21:00 Je to za námi, dáváme si vítězné pivo a navzájem se chválíme. Pochvaly přicházejí i od ostatních. Takže jsme to nakonec zvládli, ani nervozita, ani kapelník, ani pomalí maturanti nás nezastavili a my jsme sklidili zasloužené uznání. Náš výkon byl ohodnocen nespočtem nabídek alkoholu, jímž se na plese měřilo vše. Radost, vztek, štěstí, odvaha, …

Kryštof Adámek

28.11.2011, 12:49