Exkurze do Terezína

Exkurze do Terezína

Z reportáží, které napsali Marek Skalický a Jarmila Janáková ze 7.B:

Terezín, město v severních Čechách, kde byla na konci 18. století postavena pevnost na obranu Rakouska proti Prusku. Za druhé světové války tu byl sběrný tábor pro Židy, a proto je zde dnes muzeum holocaustu a cíl mnoha školních výprav.

Třídami, které toto místo navštívily, byly i 7.B a 3.A ústeckého gymnázia. Počátek této historické exkurze je ve středu 18. ledna 2012. Stojím na autobusovém nádraží spolu s asi čtyřiceti studenty a napjatě očekáváme příjezd autobusu. Venku je docela zima. Po několika minutách se konečně dostaví a my se tak můžeme vydat do městečka Terezín.

Míjíme cihlové zdi vojenské pevnosti a vystupujeme uprostřed města. Uvnitř Muzea ghetta (s hebrejským nápisem nad vchodem) se posadíme do „přednáškové místnosti. Dějepisní nadšenci nažhavují propisky a dělají si poznámky o tom, co ještě neznají z výkladu o vzniku pevnosti roce 1780, ale hlavně o smutné funkci města za druhé světové války. Byly sem deportovány tisíce Židů, aby tu živořili, umírali nebo byli posláni dále, do vyhlazovacích táborů na východě.

Z historikovy přednášky je pro nás většina věcí opakováním, nedávno jsme totiž ve škole besedovali o holocaustu a získali tak mnoho vědomostí. Přednášející dnes doplňuje výklad videoukázkami se zkušenostmi pamětníků.

Další částí dne je prohlídka města samotného. Procházíme širokými pravoúhlými ulicemi, prohlížíme rozlehlé náměstí s vysokými klasicistními budovami a kostelem. Průvodkyně popisuje běžný den v Terezíně, zkaženou stravu, černou břečku k pití, špínu, nemoci, pravidla. Kousek dál vedou koleje, po nichž sem přijížděly vlaky s transporty. Podíváme se do kolumbária a márnice, které jsou součástí dokonalého vojenského opevnění. Když jsme na konci prohlídky přišli ke krematoriu, viděli jsme, jak se lidé spalovali a velký židovský hřbitov okolo, mohli jsme si konečně lépe představit, kolik lidí zde vlastně zemřelo.

Posledním bodem programu byla návštěva Malé pevnosti. Menší tvrz se nachází mimo město a dříve sloužila jako vězení pro válečné zajatce. Mnohé z nás velice zaujala možnost na vlastní kůži si vyzkoušet pobyt na samotce v úplné tmě. Zajímavé bylo také sledovat veliký rozdíl mezi ubytováním a prostředky, které byly připraveny pro dozorce, a téměř ničím, co měli vězni.

Marek Skalický „Když jsem nasedal do autobusu a čekala mě tříhodinová cesta domů, převládaly ve mně smíšené pocity. Lidé zde museli prožívat nepředstavitelná utrpení, ale nejsem si tak úplně jistý, jestli je nejlepší způsob uctění jejich památky, když sem bude jezdit několik školních výprav denně.“

Jarmila Janáková „Odjíždím se smíšenými pocity? To bylo všechno? Mělo se mě to více dotknout? Zůstávám znepokojivě klidná na to, o jakých hrůzách mi celý den vyprávěli. Že bych se příliš bránila silnému prožitku? Nedokáži si dost dobře představit ty holé místnosti plné špinavých, upocených lidí namačkaných na trojpatrovaných palandách, epidemii tyfu ani shnilé potraviny. Teprve zpětně se doma nad vším zamýšlím a nechávám to na sebe působit. Zvlášť když vlezu do vany napuštěné teplou vodou a vzpomenu si na terezínské vězně, které nahnali na pět minut pod ledovou sprchu, navlékli je do mokrého oblečení a poslali do studené, špinavé cely.“

Kateřina Vrbická

6.2.2012, 13:15, 8 obrázků