Odborný seminář

Odborný seminář

Na Gymnáziu v Ústí nad Orlicí pracuje již několik let dramatický kroužek. V neděli 2.12.2007 se členové části jeho souboru zúčastnili zajímavého soustředění. Vedoucí kroužku Lenka Janyšová tentokrát pozvala mnohaletého divadelního znalce Luďka Richtera. Studenti poznávali svůj hlas a věnovali se voicebandu.

Slyšeli jste už někdy pojem voiceband? Já tedy ne… Možná tak ještě boys band, ale voiceband? Život je však překvapivý a mně bylo osudem přiděleno se dozvědět o významu tohoto spojení…O co se vůbec jedná? O skupinovou recitaci.

Na nedělním soustředění dramatického kroužku nás chtěla naše Lenka seznámit s něčím novým. Luděk Richter, který se již mnoho let divadlem zabývá i živí, nás měl naučit novému způsobu recitace a zdokonalit naše komunikační schopnosti.

Zpočátku jsme my studenti byli vůči Ludˇkovi trochu nesmělí. Přece jenom se s ním většina z nás setkala poprvé. Navíc nás na duši trápila skutečnost, že v neděli, zdůrazňuji v neděli, strávíme osm hodin ve škole. A práce nás čekalo hodně…

Jak tomu bývá, začali jsme rozcvičkou. Zahráli jsme si pár pohybových her, rozmluvili jsme se. Luděk se nás snažil naučit jak působit příjemně na okolí, jak ovládat svůj hlas. Kolem poledního jsme mu předvedli dvě scénky – Lásku, na které pracujeme delší dobu, a Brémské muzikanty, jež se snaží ztvárnit mladší žáci. Luďkův nezaujatý názor nám pomohl posunout Lásku „někam dál“.

A odpoledne jsme se věnovali výše zmíněnému voicebandu. Ve srovnání s recitací sólovou umožňuje tento způsob přednesu více prožitků, např. verš se může vícekrát opakovat nebo každý přednášející může zdůraznit něco jiného. My jsme se pokusili zpracovat báseň Štědrý večer ze sbírky Kytice od K. J. Erbena.

Co mi soustředění přineslo? Při nácviku voicebandu jsme nejspíš pracovali na těžké básni. Myslím si ale, že je to velice zajímavý způsob přednesu, ráda bych se k němu někdy vrátila, ovšem s lehčím textem. V neděli jsem se taky naučila, že nezáleží jen na tom, jakým způsobem hovoříte, ale stejnou měrou i na tom, jak při tom vypadáte. Shrbený člověk, který má „oči zabodnuté do podlahy“, si jistě získá menší pozornost než člověk, jenž stojí rovně a sebevědomě. Nakonec mi ani nevadilo, že soustředění trvalo tak dlouho, protože si myslím, že jsem si rozšířila vědomosti a schopnosti.

Petra Vaňousová

2.12.2007, 18:05