Barel tam a kánoe sem, vodákem ses stal, nebyl to sen!

Barel tam a kánoe sem, vodákem ses stal, nebyl to sen!

Je neděle 15. června 2014. Přesně 7:00 a tlupa více či méně zívajících studentů ze třídy 7.B pod vedením zkušených vodáků profesora Kumpošta a skvěle sehrané dvojice profesora Kaššeho a Falty se vydává na dlouhou pouť do neprobádaných končin jihočeského kraje, konkrétně do městečka Vyšší Brod. Mžourajíce do paprsků slunce, někteří poprvé (a možná naposledy) stanuli tváří v tvář našemu, v příštích třech dnech jedinému, dopravnímu prostředku.

A tak jsme se s pádlem v ruce rozjeli vpřed. Zkoušíme různé úkony – contra, přitáhnout, odlomit, ale voda teče. Teče vstříc prvnímu jezu, prvnímu a nejtěžšímu. Několik kánoí se vzdává a raději přenášejí. My se však nedáme, nádech, výdech, skok, háček je sice slušně mokrý, ale zvládli jsme to. Po pár dalších šlajsnách už obdivujeme nad námi se tyčící hrad Rožmberk a tím i náš první kemp. Šíří se vůně instantních polívek, gulášků a jiných dobrot z plynového vařiče.

Příjemně najedení, relativně teplem oplývající, toužící vyřešit sázku, směřujeme na hrad na malý exkurz z biologického, historického i zeměpisného hlediska. Večer postáváme u ohýnku, tropíme pár žertíků na adresu jedné krátké karimatky a zatoulané čelovky. Těšíme se na jistě vydatný spánek, vždyť noční klid je uveden už od 22:00, ouha to by ale nesměla hrát Francie s Hondurasem. No, ale kdo by nechtěl slyšet vše o taktice jednoho i druhého týmu, že.

Ve čtvrtek nás čeká úsek v krásné přírodě a bez jezů, pro někoho velmi dobrá zpráva. Nestačíme se ani odrazit a už jsme u cíle. Druhé místo k přenocování je podstatně větší a tak měříme síly v softbale. Výsledek je samozřejmě až druhořadý, takže ho tu zde není nutné uvádět. V noci přituhuje, vše provází drkotání zubů a tiché klení při hledání dalších vrstev a ponožek.

Pátek se nese v duchu posledního dne na vodě a samotného cíle naší poutě, turisticky vyhledávaného Českého Krumlova, také posledního jezu, který opět prověřil naše schopnosti. Mrak přede mnou, mrak za mnou a prší. Naštěstí jen krátce a my vyrážíme směr centrum. Po prohlídce zámku se rozprchneme do uliček a naše chuťové buňky dostávají zabrat. Večer proběhne pasování na opravdové vodáky, jak jinak než vodou, pádlem a diplomem.

A nastal soudný den, den odjezdu. Pan Kumpošt, který zde čeká na druhou třídu, se s námi loučí bílým kapesníčkem a posledním pozdravem: „AHÓÓÓJ.” My plni vzpomínek, dojmů a hodnotných zážitků nabíráme kurs domov.

Kateřina Bubnová, 7.B

23.6.2014, 8:38, 3 obrázky