Stužkovací ples 2008

Stužkovací ples 2008

Třídní učitel jistě nevidí šerpovací ples těma správnýma očima. Jen matně do sebe nechává proniknout ono studentské nadšení – že jsou to jen a jen jejich chvíle, že se jim cosi otvírá a něco už je za nimi. Snad učitel může jen vzpomínat na svůj vlastní maturitní ples, to však jen v případě, že pozvedne své přísné obočí a přestane bázlivě sledovat, zdali se některý z jeho žáků děsivě neopil.

Maturitní ples tříd 4.A a 8.B se konal 14. listopadu 2008 v Kulturním domě v Ústí nad Orlicí. K tanci hrála již lety prověřená kapela Combo 2, studenti třetích ročníků pomáhali maturantům s tombolou i jinak, maturitní třídy si připravily slavnostní nástup i předtančení, … Tímto suchým výčtem bych jistě jen málo přiblížil neopakovatelnou atmosféru plesu. Zmíním se proto jen o událostech, které na mě samotného nejvíc zapůsobily.

Že naši studenti umí tak krásně tančit, to jsem nečekal. Třída 8.B své předtančení pojala jako zběsilý tanec uklízeček se smetáky, ty se však vzápětí proměnily v démonické bludičky rejdící ve tmě. 4.A naproti tomu předvedla elegantní tanec, odkazující až kamsi do 30.let, v němž to mezi kluky a dívkami pořádně zajiskřilo.

Nejdůležitější součástí maturitního plesu je bezpochyby tradiční šerpování, jež se děje v dešti dopadajících mincí, s mnoha fotoaparáty i kamerami. Oktaváni nastoupili vskutku originálně, s ironickým nadhledem a se zvuky saxofonu Matěje Šedy. Studenti 4.A se předvedli v mnoha krásných sestavách a jejich romantická hudba rozplakala nejednoho dojatého rodiče. Symbol šerpy v tomto již klasickém obřadu vlastně představuje úzký kruh, jímž se musí student protáhnout k nové budoucnosti (stejně jako bude muset doslova prolézt celou maturitní zkouškou). Teprve o půlnoci se šerpa odloží a méně slavnostně zašlape (to možná někomu připomíná odhození skořápky právě se vylíhnuvším ptáčetem). Oktaváni se však letos nerozhodli pro šerpu, ale nechali se označit kravatou s podpisy všech spolužáků. Maturanti čtyřletého gymnázia zůstali u tradiční šerpy, ovšem růžové, která ladila s celkovou barevností sálu. Malou obměnou byly letos verše, jež měly charakterizovat jednotlivé maturanty. Pro 8.B je napsal sám třídní Miroslav Kašše, čímž potěšil zejména své kolegy učitele.

K mikrofonu se na podium postavili dva studenti septimy – Agáta Kalvachová a Tomáš Janota. Podařilo se jim nevtíravým způsobem napomoci k přátelské a humorné atmosféře. Nebáli se pozvat dopředu i pana ředitele v doprovodu vyděšených třídních a podrobit je testování ze znalostí učitelského sboru.

A pak už se jen tancovalo a pilo… To neznamená, že bych si z dalších částí plesu víc nepamatoval, ale asi jen těžko bych tu mohl třeba jen vyjmenovat všechna setkání, všechny zajímavé rozhovory i mnohé další (většinou úsměvné) situace, které nastaly. Pro mě byl maturitní ples příležitostí poznat, kolik nadějí a prožitků doprovází naše studenty v této přelomové etapě života. Na chvíli jsem mohl odhlédnout od náročných písemek a vidět všechny ty napjaté tváře, tušit za nimi jejich touhy a očekávání a uprostřed toho všeho jim přát, aby tito človíčci své životní štěstí opravdu našli.

A pár postřehů studentů 4.A: „… tak originální část studia na gymnáziu, že jsem chvíli uvažoval o opakování maturitního ročníku (Petr); kromě absence jedné kabelky a páru uklízeček opravdu není co plesu vytknout (Honza); je to jednou za život a říkám: stačilo! (anonym); myslím, že se ples povedl, jen mohl být delší … moc díky Péťovi Vackovi, který zařídil spoustu věcí; skvělý zážitek, bylo to plné emocí, závidím třeťákům, že je to ještě čeká; jen kdyby to bylo delší…“

Jakub Brdíčko

15.11.2008, 10:11, 7 obrázků