1.A vzpomíná na adaptační kurz

1.A vzpomíná na adaptační kurz

Adaptační kurz třídy 1.A se sice konal už 15.-17. září 2010, ale i po mnoha týdnech byli jeho účastníci schopni napsat procítěné referáty o všem, co při něm prožili.

S jakými pocity odjížděli do hor?

● „Očekával jsem nudu a otravu. Omyl!“ (Petr Kalousek)

● „Říkal jsem si, zda se neukážu novým spolužákům spíše ve špatném světle, nebo co když do kolektivu nezapadnu, ale také jsem věděl, že odhalit své špatné vlastnosti musí jednou každý.“ (Vít Kapoun)

● „Usínám. V hlavě se mi přemílají myšlenky a pocity. Už zítra to propukne, den, kdy odjede třída neznámých lidí na adaptační kurz. Pocity mám smíšené. Těším se na nové lidi, nové zážitky, to přece může být sranda. Strach, co když si s někým nepadnu do oka, co když se se mnou ostatní neztotožní a nevezmou mě jako jednu z celku?“ (Michaela Matyášová)

● „Co bych si nalhával do kapes, těšil jsem se na společně strávený čas hodně. Naše třída to potřebovala jako prase drbání, vždyť poznat se navzájem se zdálo nezbytným. Leckdo asi záviděl, že jsme se „ulili“ od učení. Já mu to nevyvracuji.“ (Vít Richter)

● „Co bych však jako učitel mohl od adaptačního kurzu očekávat? Bezpochyby jen a jen zoufalé přešlapování před bandou zlobiváků a hlídkování před dívčími pokoji! Nyní však už jen spínám ruce, abych děkoval nebesům, že se mé obavy nenaplnily ani zčásti.“ (Jakub Brdíčko)

Jaké první dojmy prožívali?

● „Při dlouhé cestě do Říček v Orlických horách nás chytl velký déšť, a tak jsem uvítala, že v chatě bylo zatopeno a mohli jsme si usušit mokré věci. V pokoji na mě nezapůsobily patrové postele, poněvadž měly mezi sebou málo prostoru.“ (Jolana Dostálová)

● „Pokoje nepůsobily luxusně ani zastarale a velmi nás pobavily vtipné nápisy na postelích, obzvláště: Nech si něco zdát, než na tebe ta postel spadne.“ (Ondřej Držmíšek)

● „Nakonec jsme se rozpovídali až ve vlaku. Pomalu jsem se začala radovat z toho, že jsem jela. Ale asi moc ukvapeně. Dlouhá cesta lesem začala v dešti a v bahnu se mi vrátila nálada zpět na začátek. Zdálo se to nemožné, ale nakonec jsme na chatu opravdu dorazili.“ (Eva Honskusová)

● „Kvůli dešti jsme nemohli do lanového centra. To mě mrzelo.“ (Václav Navrátil)

● „Když jsme se zkřehlí ukrývali pod střechou jakéhosi seníku a všude kolem nás padaly záplavy vod, říkal jsem si, že tahle třída něco vydrží. Nikdo neměl pláč na kahánku, nikdo neláteřil ani nesakroval. V útrobách Jůlinčina údolí jsme se cítili jako trosečníci, ale moje třída směle přeskakovala všechny louže a brodila se bahnem, jako by se procházela růžovým sadem.“ (Jakub Brdíčko)

Co bylo na kurzu hezkého?

● „Přišel večer a my se pomocí her začali poznávat. Myslím, že jsme si při tom užili spoustu zábavy. Třeba, když jsme si dali přezdívky jako Mužný Martin, Mazlivá Míša anebo když jsme nauku o ptácích pojmenovali ichtyologie a místo ryby Ondra předvedl ptáka.“ (Veronika Dolečková)

● „Krásné prostředí v Orlických horách, kde se uskutečnil tento kurz, mě přímo ohromilo. Klid, ticho a hlavně žádné učení na celé tři dny. Krása!“ (Anna Chrenková)

● „Po zdlouhavé a velmi náročné cestě jsme konečně dorazili na místo. Na první pohled mě zaujala celkem prostorná jídelna s kamny a dřevěnými schody. Kluky jistě potěšily plakáty s lehce erotickými motivy, oživující prostory kuchyně.“ (Gabriela Eliášová)

● „Na výletě se mi líbily večerní hry, kde jsme se pobavili a zároveň lépe poznali. Není to ten tvrdý režim ze školy a profesory poznáme i z jiné, pro nás možná vlídnější, stránky.“ (Petra Sršňová)

● „Už od prvních chvil mezi námi vládla dobrá nálada. Mezi klady určitě patřila výborná spolupráce při různých hrách. Taky si myslím, že mezi námi panovala pozitivní energie. Podle mě se všichni uvolnili.“ (Václav Navrátil)

● „V této chvíli se mi nechce psát po učitelsku a konstatovat, že se pedagogický cíl kurzu realizoval a třída se více stmelila. Teď bych chtěl psát po brdíčkovsku, a tedy prohlásit, že jsem si pobyt v Orlických horách užil. Nejen proto, že jsem na chvíli vypadl z gymnaziálního blázince, ale také z důvodu daleko subtilnějšího – cítil jsem se na chatě Karosa jako na dovolené, s příjemnými kolegy, avšak zároveň i se svými příjemnými studenty.“ (Jakub Brdíčko)

Co bylo na kurzu ošklivého?

● „Zápory bych přidělila nedostatku prostoru mého pokoje v chatce. Motaly jsme se se spolubydlícími.“ (Anna Chrenková)

● „Další den jsme vyrazili na túru do hor. Počasí nebylo zrovna nejpříznivější, takže se ani nedivím, když někdo ohrnoval nos a už se mu nechtělo šlapat dál. Cestou jsme stmelovali náš kolektiv, třeba při hře s míčkem nebo provázkem.“ (Veronika Dolečková)

● „Za celý pobyt jsme pak stihli zkusit tolik zajímavých her, přejít nejméně půlku Orlických hor, a tím promáčet všechny boty, ale samozřejmě se dobře seznámit se s spolužáky.“ (Eva Honskusová)

● „Co se týče přímo kurzu, tak z toho mě trochu bolely nohy a hlava. Delší procházky mi sice dělaly dobře, ale narážení hlavou do patra postele rozhodně ne.“ (Vít Kapoun)

● „Promáčenost a únava z dlouhého deště se dala poznat všude, avšak nikomu nevzala smysl pro humor, a tak se pokračovalo dál v poznávacích hrách.“ (Sarah Gironi)

● „Hned u vlaku mě srazila k zemi zpráva, že moje Koblajzová onemocněla a zůstává doma v posteli. Pršelo, lidé se klepali zimou a kapky deště padaly vzduchem. Po dlouhé, opravdu dlouhé cestě naše oči s nadšením zahlédly chatu, v níž jsme měli přebývat. Zarazila mě slova, losujte si pokoje. Ale protože se naše fikaná mysl probrala, rychlým tahem rukou se vše obrátilo.“ (Michaela Matyášová)

● „Při procházce Orlickými horami se mi nelíbila cesta, protože se tam nacházelo bláto a místy zde tekl i potůček vody.“ (Jolana Dostálová)

● „Nepříjemné teplo však znepříjemňovalo náš pobyt. Nedalo se to snést. Hráli jsme hru, člověk se rozproudil a hned si připadal jako kachna na pekáči.“ (Petr Kalousek)

Splnil kurz svůj cíl?

● „Myslím, že opravdu to nakonec bylo nad moje očekávání. Mé obavy se nenaplnily. Dny strávené ve skvěle vytopené ubytovně se mi líbily.“ (Eva Honskusová)

● „To, co jsem si přál, se vyplnilo. Myslím, že se z nás nyní stává skvělá parta, a ve třídě se cítím výborně.“ (Tomáš Richter)

● „Poslední den nám sluníčko nádherně svítilo na cestu domů. Tento třídenní pobyt se mi moc líbil, všichni našli kamarády a u večerních her se společně zasmáli.“ (Sarah Gironi)

● „Tři dny utekly jako voda. Myslím si, že nejsem jediná, kdo by tam zůstal ještě déle. Naše třída si už nebyla tolik cizí. Stal se z nás dobrý kolektiv a doufám, že to tak vydrží. Na zážitky z adapťáku jen tak nezapomenu.“ (Veronika Dolečková)

● „Velmi se mi tam líbilo. Myslím si, že máme suprový kolektiv. Adapťák, až na to počasí, splnil mé očekávání. Mohli jsme tam zůstat déle. Už se těším na lyžák.“ (Václav Navrátil)

● „Vyčerpaná, ale s dobrým pocitem dopadám do své manželské postele, vyhřáté podzimní září slunce.“ (Michaela Matyášová)

● „Myslím, že adapťák se povedl i přes nepřízeň počasí.“ (Patrik Langr)

● „Závěrem bych chtěla poděkovat všem zúčastněným! Byl to velmi vydařený výlet!“ (Gabriela Eliášová)

● „Celkově se mi adaptační kurz líbil, ze tří dnů by se mohl klidně protáhnout na dva nebo tři týdny.“ (Jan Tesař)

● „Na adaptačním kurzu jsme získali nové skvělé zážitky a svůj účel, stmelení kolektivu, perfektně splnil.“ (Ondřej Držmíšek)

● „Teď po několika měsících už myslím jen na jediné. Vynořují se mi sny o gymnáziu, jež by se více podobalo naší škole v přírodě. O gymnáziu, za jehož zdmi se učíme všichni. Kde jsme svobodní a nebojíme se známek.“ (Jakub Brdíčko) Co prožívali ti, kteří museli zůstat doma?

● „Můj adaptační kurz se odehrával doma, protože jsem onemocněla. /…/ Moje aktivity po tu dobu, co jsem ležela nemocná v posteli, se motaly okolo čtení a koukání na filmy, ale spíše to čtení. Chtěla jsem přečíst doporučenou knihu od kamaráda, přečetla jsem ji, ale popravdě nevím z ní polovinu věcí, neboť se mi myšlenky každou chvíli rozprchly k mým spolužákům. Co asi dělají? Kde teď jsou? A co za vtipné situace se jim stane? Opravdu mě moc mrzelo, že jsem na adaptační kurz nejela.“ (Karin Kašková)

Tyto vzpomínky vznikly při pravidelné hodině slohu, 1.listopadu 2010. Žáci psali referát o kurzu, v němž se nesměly objevit tvary slovesa „být“ a vztažné zájmeno „který“. Uveřejnil jsem ukázky pouze těch žáků, kteří souhlasili s uveřejněním.

Jakub Brdíčko

11.10.2010, 22:37, 2 obrázky